"Anička mi zničila život," začíná své vyprávění Lenka z Benešova. Je jí 35 let a před rokem se jí narodila dcera Anička. Zatímco jiné ženy by prožívaly nejkrásnější období svého života, ona je nešťastná a každý den si narození dcery vyčítá. Přitom je Anička krásné a zdravé dítě. Jak je to možné, ptáte se?
"Nikdy jsem děti nechtěla. Otěhotněla jsem nešťastnou náhodou, partnerovi praskl kondom. A protože jsme byli na dovolené, nechali jsme to být, věřili jsme, že se nic nestane. Jenomže za necelý měsíc mi začalo být špatně a začala mne bolet prsa," vzpomíná mladá maminka. Prý hned věděla, že je těhotná, ale nechtěla si to přiznat a návštěvu gynekologa proto odkládala dalších 14 dní. Ten její obavy potvrdil.
Následující měsíc byl velmi těžký. Lenka zvažovala své možnosti. Bylo jí 34 let a uvědomovala si, že má na dítě pomalu nejvyšší čas. Partner ji do těhotenství netlačil, ale vyjádřil přání si dítě nechat, když už ho společně čekají. Jenomže Lenka nikdy děti nechtěla, její kariéra se ubírala správným směrem. Po letech snažení ji v práci povýšili, vydělávala slušné peníze a měla krásný a pohodlný život. "Měsíc jsem probrečela a zvažovala všechna pro a proti. Já sama jsem dítě nechtěla, ale uvědomovala jsem si, že partner po něm vlastně touží a že vnitřně nesouhlasí s potratem. Navíc se přidal jakýsi "biologický" tlak, jakoby se ve mně všechno zbláznilo. Pudy prostě velely se rozmnožovat, rozum byl proti," vybavuje si.
Nakonec se tedy po konzultaci s gynekologem a dlouhých debatách s partnerem rozhodla si dítě nechat. Přesto ji v těhotenství přepadly občas pochybnosti, bylo však pozdě něco měnit.
Porod trval 24 hodin
"Anička asi cítila, že o ni zas tolik nestojíme. Přenášela jsem 14 dní a porod se pořád nechystal. Nakonec mne hospitalizovali a porod vyvolali. Nevím, zda to bylo kvůli práškům, nebo kvůli psychice, ale trvalo to příšerně dlouho," popisuje Lenka, co se dělo loni v dubnu. Kvůli komplikacím si navíc nemohla nijak ulevovat od bolestí, nemohla se procházet. Celou dobu jen ležela na křesle a děsila se další kontrakce. Dostala epidurální anestezii, ale podle jejích slov to vůbec nepomohlo, až anestezioložka odmítla zvyšovat dávky. Nakonec porod trval 24 hodin.
Přestože porod byl dlouhý a vysilující, zdálo se, že mají obě to nejhorší za sebou. Anička ze začátku byla krásně spavé miminko, podařilo se rozběhnout kojení, a tak mohla dvojice po třech dnech odejít z porodnice domů. "Tam ovšem nastalo peklo. Najednou přestala pít a já měla strašně nalitá prsa. A když malá dostala hlad, už se ani nedokázala přisát. V noci jsme volali laktační poradkyni, aby okamžitě přijela, nešlo to vydržet. Pak se mi objevily poporodní komplikace, zhnisalo mi šití a nemohla jsem ani chodit. To už jsem taky asi týden v kuse nespala," líčí mladá maminka první dny doma.
Partner odešel
Nevyspalá a bolavá začala být pěkně nepříjemná na partnera. A protože už měli nějaké problémy v těhotenství, ten situaci nakonec nevydržel a odstěhoval se z domu. Lenka zůstala na všechno sama. "Když na to teď vzpomínám, nechápu, jak jsem to zvládla. Pomáhala mamka, kamarádky, každý, komu na mě jen trošku záleželo. Jenomže já se propadala hloubš a hloubš do hluboké černé jámy, které se někdy říká poporodní deprese. Nakonec jsem se o Aničku nedokázala starat a skončila na pár dní v péči psychiatra. Malá byla s mamkou, která ji musela ze dne na den zvykat na umělou stravu," vzpomíná Lenka.
Když ji z nemocnice propustili, už se se situací dokázala lépe vypořádat a péči o Aničku převzala. Zvládá ji doteď. Partner jen občas přijede na návštěvu, vztah se jim obnovit nepodařilo. Lenka mu nemůže zapomenout, že ji opustil v nejhorším období života. A přestože má Aničku moc ráda, pořád si myslí, že se neměla narodit. "Neposlouchala jsem své instinkty a podlehla tlaku okolí. Bez ní by mi bylo lépe."
