Při čtení ženského fóra mne zaujala jedna otázka. Mladá žena se ptala ostatních, jestli je sobecká, když nechce děti. A jak má snášet ty dotěrné otázky příbuzných a rodičů, zda už našla toho pravého. Jelikož je v produktivním věku, všichni tak nějak předpokládají, že by měla naplňovat ženský úděl. Přijdou otázky na tělo: Už máš chlapa? Už budou zásnuby? Už budete mít svatbu?
A kdy budete mít miminko?
Když už si žena pořídí dítě, většinou jí nezáleží na tom, kdy to je. Maminky kolem dvacítky nejsou úplně výjimečné, přestože se v posledních letech ženy více věnují kariéře. Ty, které děti nechtějí vůbec, jsou zatím ještě tabu. Nikdo jim totiž nevěří, že opravdu děti nechtějí. A proč? Nejčastěji proto, aby žily dál svůj bezstarostný život bez závazků a nemají zkrátka mateřské pudy. Ale i tak rodiče dcerky v koutku duše předpokládají, že se jednou určitě vdá a porodí jim vnoučata.
Bývá obtížné rodičům vysvětlovat, že se jejich dcerka rozhodla děti nemít. Není už žádná holčička, je to dospělá ženská. Co naplat, že v pubertě nesnášela všechna ta uřvaná mimina a zapřísahala se, že tohle nikdy podstupovat nebude? Teď je přeci dospělá a určitě už ji nemilý vztah k miminkům a dětem po těch letech přešel.
Změníš názor, až budeš starší
A tady je patrný určitý rozpor. Je spousta děvčat, která v mládí na děti nemyslela, ale většina jich změnila po třicítce názor. Ale co když ne? Tuhle odpověď nechtějí ať již rodiče nebo známí a kamarádi slyšet. V rámci společnosti je ,,normální”, tedy společensky přijatelné, mít jednou potomky. Je považováno za přirozené rozmnožit svoje vlastní geny. Ale co je otázkou normy, to ještě nemusí být dobré pro každou ženskou na světě.
Proč by měla průměrná žena, která děti nechce, měnit a překopávat svůj vztah k nim? Logický důvod nejspíš neexistuje. Překopávat nejspíš spokojený život a hnát se za dětmi, které ve skrytu duše údajně žena chce, není zrovna nejlepší řešení. Ačkoliv si nejspíš její rodiče vnoučat neužijí a ona nikdy nepozná, jaké je být matkou, je to volba každé ženy. Nemá smysl nutit se do dětí za každou cenu, pokud by pak děti měly stejně trpět, nebo skončit v děcáku.
Nechce děti? Je divná, trousí maminky
Žena, která děti nechce, nemusí být nutně puritánka, která by děti nesnášela. Může jít o úplně normální ženu. Neříkejme jí kariéristka, workoholička nebo stará panna, jako to učinilo mnoho maminek ve zmíněném fóru. Škatulkování máme sklony používat, pokud se něco vymyká našim předpokladům. Samostatná žena může stejně tak mít stálého partnera, může být dokonce vdaná, ale činí ji šťastnou třeba právě to, moct si život naplánovat podle sebe. Může ji činit šťastnou kdejaká maličkost, aniž by strádala po dětech. Zrovna tak může být spokojená díky svým zájmům.
Žijeme ve světě, který je již prostý tolika zbytných tradic, zvyků a obyčejů, že o jeden méně nebude na škodu. Ať je to přirozené nebo ne, ať je to normální nebo ne - ženy, které nechtějí děti, mohou být také šťastné bez ohledu na to, že potomky nemají. A bez ohledu na to, zda jim okolí vnucuje svoje názory, nebo ne. Nechme svobodně dýchat ženy, které se rozhodly nemít děti, a přestaňme řešit, proč. Základem mezilidských vztahů je přeci porozumění a nezištná tolerance.
