Po seznamkách jsem brouzdala celé mládí. Dala jsem si inzerát na seznamka.cz. Lidí je zde dost, ovšem s výběrem je to už horší. Na můj inzerát mi odpověděla řada anonymů bez fotky se vzkazem “ahoj, jak se máš?”, v lepším případě s diakritikou, v horším případě bez ní. Takže by vůbec samotný výběr, komu odpovědět, vydal na samostatné povolání.
Napsal mi skoro čtyřicetiletý pán, říkejme mu třeba Michal. Prohodili jsme pár vět a podle fotek vypadal normálně a slušně. Zeptal se mě na nějaký bližší kontakt na sebe, což mělo být číslo. To ale nedávám už ze zkušenosti jen tak někomu, pro začátek mi stačí třeba Skype, Facebook nebo třeba mail. Pokud nemám v úmyslu se s oním člověkem bezprostředně setkat, nepovažuji za nutné číslo rozdávat na potkání.
- Doporučuji přečíst si článek Jak poznat, že o vás má dívka zájem? a pokud stále nevíte, nejlepší je přímo se zeptat. Když vám řekne “ne”, berte to opravdu jako “ne” a už ji neobtěžujte.
Smažím filé, vydrž
Na ten večer si vzpomínám celkem dobře. Zrovna jsem smažila filé, když po mě chtěl číslo na mobil. Nechtělo se mi číslo mu jenom tak dávat, ale nakonec jsem si řekla, že přece o nic nejde. Dostal však jasné instrukce, že mi rozhodně nemá volat, neb smažím filé. Jak víme, u toho se musí stát - když pominu fakt, že jsem o nějaké telefonáty s neznámým člověkem ani nestála.
Co se nestalo. Samozřejmě mi zvonil telefon. Nechtělo se mi ani ho zvedat, vzhledem k tomu, že to bylo jasné nerespektování mojí prosby. Nakonec jsem ho zvedla a filé smažila jednou rukou.
Na tuhle drobnost jsem časem zapomněla. Nicméně se v podobném duchu táhly i naše dvě nebo tři schůzky. Vlastně jsme se viděli jednou, kdy jsme se někde procházeli po parku. Ani nevím jak, ale vyprovodil mě až před dveře domů. Nepovažovala jsem to za důležité, taky kdo by považoval?
Nečekaná návštěva
Byli jsme domluveni, že se ten den sejdeme. Počítala jsem s tím, že to bude odpoledne nebo večer. Když jsem se pak dopoledne probudila, byla jsem hodně překvapená. Měla jsem snad šest nepřijatých hovorů a esemesky, které říkaly, že už “za mnou přišel” a sedí naproti na jídle. Aniž by se vyspal, tak přišel ke mně před barák rovnou po noční.
Takových situací bylo ještě několik, některé byly opravdu úsměvné, ale to už mi “stačilo”, takže jsem s tímto člověkem přerušila kontakt. Tedy aspoň jsem si to myslela.
Dala jsem jasně najevo, že už nemám zájem. Žádné naznačování, ale řekla jsem to natvrdo. Bohužel nevypadalo, že by to tento pán pochopil. Domů k nám naštěstí nechodil a na dveře neklepal. Zato jsem měla na mobilu plno nepřijatých hovorů a moc mě to nebavilo, protože se mi tím neustále vybíjel telefon. Navíc jsem měla neustále ztlumený zvuk a velké množství esemesek.
Texty zpráv bývaly různé, nejčastěji se jednalo o to, že se k sobě skvěle hodíme a že by nám to určitě klapalo. Připadalo mi, jako kdybych se právě s někým rozvedla a nedovedla jsem si představit, proč mě neustále kontaktuje. Netrvalo dlouho a už jsem texty ani nečetla, ale rovnou je mazala. Později mi chodilo také plno mailů, ale ty jsem jednoduše přesměrovala do spamu.
Pomohlo až pohrožení policií
Jediné, co na něho zaúčinkovalo, byla historka o tom, že jsem svůj telefon dala mladé neteři a jestli ji bude kontaktovat, její rodiče ho udají na policii. Nenapadlo mě nic lepšího, naštěstí ale tahle pohrůžka zabrala. Dnes již ono staré číslo stejně nemám ale tehdy mi to dost pomohlo. E-maily mi od něj ovšem chodily ještě následující dva roky a možná jsou ve spamu dodnes. Nedávno mne dokonce kontaktoval na Lide.cz a chtěl moje číslo. Děkuji, nechci.
