Alice (47): Manžel tajně chodí do sklepa. Dělá tam nechutné věci, asi ho vůbec neznám

Alice neví, jak situaci řešit. Říct vše? Nebo nic?
 

Jsou spolu pětadvacet let. Přesto si paní Alice myslí, že svého manžela nikdy pořádně nepoznala. Za všechno mohou jeho útěky do sklepa, které před necelým rokem prokoukla. Dodnes nepochopila, jak tak nechutné věci může Vladimír dělat. Zatím mu ale prý nic neřekla. Možná to neudělá nikdy.

Podle paní Alice se musí manželovi rodiče obracet v hrobě. Právě jejich památku prý její manžel téměř každý den pošlapává. Nikdy se netajil tím, že své rodiče nemusí. Ale jsou už deset let mrtví, mohl by je nechat odpočívat v pokoji,“ kroutí hlavou sedmačtyřicetiletá žena, pro kterou bylo manželovo chování šokem.

Musela jsem vědět, o co jde

Kdyby jí někdo řekl, že bude vlastního muže špehovat na jeho "výpravách" do sklepa, asi by se hodně smála. Proč by to, proboha, měla dělat? „Také jsem si namlouvala, že mě vlastně vůbec nezajímá, co tam dělá. Ale když se to opakovalo denně, prostě jsem musela vědět, co se dole děje.“

Vladimír tam má totiž něco jako svoji "zašívárnu". Honosně to nazývá pracovnou. „Nosil si tam nejprve zavařovací sklenice. Pak zbytky z jídel, něco si přinesl zvenku. Zjistila jsem, že si tam vyrábí čalamády nebo nálevy, co já vím. Netušila jsem, co to je a co s tím bude dělat. Zjistila jsem to asi až za dva měsíce.“

Odporné a neuctivé

Už cestou do sklepa Alici "přivítal" odporný zápach. Jakoby se něco kazilo a rozkládalo. „Bylo to opravdu nechutné. Ale čemu se divit, když si tam natahal tolik jídla. No a pak jsem to uviděla. Nevěřila jsem vlastním očím. Z těch odporných směsí si dělal smradlavé koule a házel je na zeď, na které měl fotky svých rodičů. Hrozně se u toho smál a mumlal si, že už mu nemohou rozkazovat a že nic nenadělají s tím, co dělá.“

Alice nejprve zůstala stát jako opařená, nemohla se pohnout. Přišlo jí to extrémně nechutné a také neuctivé vůči mrtvým lidem. „Neřekla jsem mu zatím nic. Myslí si, že je pořád tajný a já nic netuším. Asi to tak nechám. Nebo někdy na smrtelné posteli. Ale asi jsem vůbec nevěděla, s kým žiju. A trochu se bojím.“

(v příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační)

KAM DÁL: Ukradená státem. Zmizela uyghurská antropoložka. Dcera po ní stále pátrá, Čína její zadržení odmítá.