Čekám dítě s neplodným chlapem, říká Tamara (27). Popisuje, jak odhalila jeho tajný druhý život

Vrátit čas už bohužel nemůže
  |   povídka

Když se seznámili, byla to velká sláva. Tamara totiž mužům nevěřila, několikrát se ošklivě zklamala. Tomáš pro ni byl jako zjevení, choval se mile, pozorně a obětavě. Měl jen jednu malinkatou vadu - nemohl mít děti. Tedy alespoň to důvěřivé mladé ženě tvrdil. Brzy zjistila, že realita je hodně odlišná.

Pro Tamaru jako by začala nová kapitoval jejího života. Vedle Tomáše se cítila nabitá energií a měla pocit, že může cokoli. „Hned když jsem ho poprvé viděla, cítila jsem, že je spousta věcí jinak. Něco z něj zkrátka vyzařovalo. Byl neuvěřitelně charismatický a dokázal mě přesvědčit, že na deprese a truchlení budu mít dost času později,“ začíná své vyprávění pro Čtidoma.cz.

Měla jsem tušení, že je něco špatně

Rok, který s ním prožila, byl pro ni něčím novým, úžasným a zřejmě neopakovatelným. „Nikdy jsem se necítila tak svobodná a zároveň neměla pocit, že k někomu patřím. Chtěla jsem, aby to trvalo navždy. Poprvé v životě jsem si dokázala představit, že vedle tohoto muže zestárnu. Osud to ale chtěl zřejmě jinak.“

Po pár měsících totiž měla nepříjemné tušení, že některé věci jsou jinak, než jí její milovaný říká. Nepříkládala tomu ale váhu, brzy zapomněla. Pokaždé měl dobré vysvětlení, proč se vrátil pozdě, proč musel na několik dní pryč a tak dále. Nekoktal, nekřičel. Prostě mi všechno v klidu a jasně vysvětlil,“ vzpomíná Tamara.

Všechno byla jedna velká lež

Zhruba po deseti měsících jeho vztahu začaly být Tomášovy "cesty mimo domov" stále častější. „V týdnu byl klidně tři, čtyři dny pryč. Věděla jsem sice, že má práci, ke které pravidelné cestování patří, ale toto už bylo příliš.“ Tamara tedy začala pátrat. Nejprve doma, v Tomášových věcech ale nic podezřelého nenašla.

Zkusila to tedy mezi jejich společnými přáteli. "Štěstí" měla až ve chvíli, když už to chtěla vzdát. „Náhodou jsem potkala jeho kolegu z práce. Začali jsme se bavit a on se hrozně divil, že Tomáš jezdí na nějaké služební cesty. Postupně jsem se dozvídala, že všechno, čemu jsem věřila, byla jedna velká lež.“

Tomáš měl totiž rodinu. „Mně vždycky tvrdil, že je neplodný, a že tedy nemůžeme mít děti. Proto že je také zbytečné, abychom se brali. Přitom byl už ženatý a měl dva syny. Za pár dní se mi přiznal. Odešla jsem od něj a od té doby jsem zase sama. Asi nikoho nepřekvapí, že jsem brzy zjistila, že čekám dítě...“

KAM DÁL: Do Egypta jsme se jeli s manželem usmířit. Vše je jinak, na pokoj jsem se vrátila až ráno, vypráví Věra (34).