Ivo (43): Lupénka mi napadla klouby, kvůli šupinám na obličeji se mi smáli

Psoriáza neboli lupénka je chronické onemocnění, které je dobře léčitelné, ale nevyléčitelné
Zobrazit fotogalerii (3)
11.01.2021 - 09:00  

Lupénka postihuje kolem dvou až čtyř procent středoevropské populace. Nejedná se o život ohrožující onemocnění, ale má obrovský vliv na fyzickou, sociální a hlavně psychickou stránku života. Na druhou stranu lupénka není jen povrchová kožní choroba, ale je spojena s řadou onemocnění. Pan Ivo (43) by o lupénce mohl vyprávět dlouhé hodiny...

Pan Ivo z Prahy se potýká s lupénkou již od svých 17 let. Spouštěčem onemocnění byla prodělaná mononukleóza, kdy došlo k celkovému oslabení organismu. Zpočátku se nemoc projevovala šupinatěním kůže v oblasti vlasů a čela, později se rozšířila po celém těle včetně obličeje.

Pan Ivo podstoupil standardní léčbu - promazávání dehtovými mastmi, následovala léčba kortikoidy, doprovázená fototerapií a lázeňskými pobyty. „Bohužel můj zdravotní stav se zhoršoval, lupénka postupně napadla i klouby. Zhruba ve 25 letech jsem absolvoval komplexní měsíční kúru, která zahrnovala bylinné koupele, fototerapii, parafínové zábaly, elektroléčbu i spinální cvičení. Lupénka i bolest kloubů dočasně ustoupila. Ale nebylo to trvalé vítězství. To přišlo až později,“ vzpomíná Ivo. 

Jizvy se začaly hojit

Postupem doby si ovšem organismus na léčbu zvykl a Ivo po konzultaci se svojí kožní lékařkou začal navštěvovat specializované pracoviště, Dermatologickou kliniku Vinohradské nemocnice. Na klinice přistoupili k biologické léčbě, kterou pan Ivo užívá dodnes. Zhruba do měsíce se mu přestala vysušovat a loupat kůže. Zhojily se mu veškeré popraskané jizvy. Pokožka se celkově vyhojila.

Nemoc konečně přestala ovlivňovat jeho soukromý i pracovní život. S fyzickou úlevou přišla i ta psychická. Přestaly ho pronásledovat zvídavé pohledy, nemusel se vyhýbat situacím, jako je koupání na veřejnosti, sportování. Zlepšil se i jeho partnerský život. „Biologická léčba pro mě byla jako zázrak. Kvalita mého života se zlepšila o 100 procent. Dřív se mi lidé smáli i kvůli šupinám na obličeji, to vše teď bylo pryč.“

První byl Robert Willan

První záznamy o lupénce jsou nedohledatelné. Popisy kožních projevů se objevily již u starověkých civilizací, v egyptských papyrech, přibližně před 2 tisíci lety. Historie lékařství dokládá, že se lupénka vyskytovala už před 4 tisíci lety. Na mumifikovaných tělech totiž vědci objevili typická psoriatická ložiska. Toto kožní onemocnění popsal už starořecký lékař Hippokrates.

Označení choroby pochází z řeckého slova psóra a znamená "svrbění" nebo též "šupina". Dlouhá staletí se používalo pro většinu kožních chorob. S velkou pravděpodobností tak docházelo k situacím, kdy se lupénka zaměňovala například za malomocenství. Její nositelé byli zcela zbytečně odsouzeni k životu na pokraji společnosti.

Prvním, kdo spolehlivě popsal lupénku jako samostatné kožní onemocnění, byl na samém počátku 19. století anglický lékař, zakladatel moderní dermatologie Robert Willan. Pojmenoval ji jako "Willanova lepra". O několik desítek let později se díky vídeňskému dermatologovi Fermandu Heberovi začalo říkat původním řeckým označením.

KAM DÁL: Nikdy neodstoupím, nikdy v Trumpově podání znamená čtyři mrtví. Je Babiš také schopen takto zmanipulovat dav?


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru