Manžel je úplně neschopný, nesmí být doma sám. To, co dělá, by nikdo nesnesl, říká Klára (30)

Nic takového si neuměla představit, teď raději nikam neodjíždí
  |   povídka

Stačilo pár dní mimo domov a paní Klára mluví o noční můře, která se změnila v realitu. Její manžel si podle ní počínal jako malé mimino, nebyl schopen prakticky ničeho. „Měli by mu vzít občanku,“ říká už s pobaveným úsměvem. Tenkrát jí však do smíchu nebylo.

Po mnoha letech se těšila na dovolenou mimo "rodinný krb", jak sama říká. „Těch několik dní mělo být pouze mých. Odjela jsem do wellness centra, oddávala se různým procedurám a úplně vypustila okolní svět,“ rozplývá se při vzpomínce na klid a pohodu.

Proč si něco neobjednal?

To se ale změnilo hned třetí den, když jí kolem šesté volal manžel, že má hlad. „Chvíli jsem nevěděla, co mu na to říct. Myslela jsem, že si dělá legraci. Ale on na mě spustil, že v ledničce nic není a musí večeřet brambůrky.“ Pro Kláru to znamenalo rychlý návrat z "obláčků", na kterých si užívala.

Celý následující den přemýšlela nad tím, co se doma děje. „Jestli byl schopen volat mi s takovým nesmyslem, tak jsem se doslova děsila, co všechno provádí. Proč si prostě nezašel do obchodu nebo nějaké jídlo neobjednal domů?“

Došla mi zubní pasta

Večerní telefonáty se po celý zbytek jejího pobytu opakovaly. Témata byla různá, většinou však banální a pro "normálního" člověka nepochopitelná. „Třeba se mě ptal, kde máme další talíře, že mu došly. Jakože cože? To opravdu nepochopí nikdo, kdo to neslyšel na vlastní uši. Je to zkrátka neuvěřitelné.“

Vrcholem pro Kláru bylo, když jí manžel oznámil, že si nemůže čistit zuby, protože došla pasta. „Praštila jsem mu telefonem, na tohle už jsem neměla kapacitu. Další den jsem se sebrala a jela domů. O dva dny dříve.“

Tohle nikomu nepřeji

Když vstoupila do bytu, nevěřila vlastním očím. Všude nepořádek. Poházené oblečení, zaschlá špína a věci, které jsem ani nedokázala identifikovat. Nikomu nepřeji vidět, jak vypadalo sklo v koupelně nebo záchod. Jeden velký hnus.“

S manželem se pohádala, chvíli chtěla odejít. „Ale představa, že se vrátím ještě do větší spouště, mě zastavila. Vůbec nevím, jak se takto může chovat dospělý člověk. Nikdy předtím jsem to nezažila, protože jsem sama nikde nebyla. A už asi nikdy nepojedu...“

(V příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační.)

KAM DÁL: Anna (60): Chtěla jsem si jen užít s mladíky, možná naposledy. Zvrtlo se to, bylo jich na mě několik.


Životní styl

Zdraví

Hobby