Chtěla si ten víkend odpočinout. Prostě si dát nohy na stůl, vzít knihu a nic neřešit. Jenomže člověk míní a věci se mění. „Jako na potvoru mi odešla myčka. Potřebovala jsem konkrétní věci na pondělí do práce, dělala jsem pohovory s novými uchazeči. Takže jsem to musela řešit okamžitě. Obvolala jsem snad dvacet různých opravářů, až ten jedenadvacátý souhlasil, že teda hned přijede,“ začíná Erika své vyprávění.
Zoufalé ženy dělají zoufalé činy
Za pár hodin se tam chlapík opravdu objevil. Už na první pohled ale bylo jasné, že není všechno úplně v pořádku. „Byl hrozně divný. Jako by vylezl z nějaké stoky nebo nevím, jak lépe to popsat. Neoholený, umaštěný, seprané věci. Prostě hrůza.“
Žena však byla opravdu zoufalá, myčku nutně potřebovala opravit, tak ho do domu pustila. Ukázala mu technickou místnost a zavřela ho tam. „Nejhorší bylo, že dost smrděl. Moc jsem se k němu nepřibližovala, i tak jsem to ale cítila. Co to bylo za zápach, nevím, asi prostě směs potu kdoví s čím.“
Když mi to kafe neuděláte, paninko...
Nejprve to vypadalo, že opravář bude celkem šikovný. Podle Eriky bylo stále slyšet, jak něco šroubuje, utahuje nebo vyklepává. „Říkala jsem si, že zdání klame a že když celé dny maká, asi se prostě umyje až večer. Navíc jsem si uvědomovala, že návštěvu mého domu neměl původně v plánu, takže možná fakt jen nestíhal.“
Pak ale zvuky práce přestaly. Minutu, pět, deset se nic nedělo. „Šla jsem se podívat a on tam nebyl. Měl na zemi nářadí, nepořádek po celé místnosti, ale on nikde.“ Erika logicky dostala strach, když vtom se muž objevil s šálkem kávy v ruce. „Vybafl na mě, že když mu ho neudělám, že si kafe udělal sám. Já stála jako opařená, jen jsem na něj zírala.“
Bylo to hrozně hnusné
To ale nebylo zdaleka všechno. „Posadil se do křesla. V těch hnusných montérkách! A začal se vyptávat, co kde mám, říkal, kde žije on a tak dále. Nakonec se zvedl s tím, že si jde dům prohlédnout, protože ho chce vidět a najít inspiraci. Chytla jsem ho za ruku, abych ho zarazila. Jen se z něj zaprášilo, neuvěřitelná špína a smrad.“
Noční můra Eriky pokračovala další půl hodinu. Až po třiceti minutách se jí totiž povedlo dostat opraváře z domu. „Ten jeho smrad jsem na kůži cítila hodně dlouho. A to jsem ho fakt jen vzala za ruku! Nechala jsem křeslo, na kterém seděl, vyhodit. Koberec jsem dala vyčistit, závěsy vyměnila. Stejně trvalo týdny, než ten zápach zmizel. Strašné!“ uzavírá žena.
(v příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační)
KAM DÁL: Jak vyčistit pračku snadno, rychle a za pár korun? Je to překvapivě snadné.
