Vladimíra (63): Omylem jsem otevřela manželovo šuple na spodní prádlo. Něco tak odporného se nedá ani představit

Rozvod byl velmi blízko
 

Soukromí partnera je věc, která by měla zůstat navždy tabu. Pro klid všech. Vladimíra už to moc dobře ví a kdyby mohla vrátit čas, s radostí by tak učinila. Její "objev" totiž stál za měsíci manželských hádek, nedůvěry a nakonec i krátkého odloučení. 

Co nejhoršího na světě si umíte představit, že najdete v šuplíku své manželky nebo manžela? „Já si vždycky říkala, že tam může mít třeba kartičky nahých ženských. Nebo žížaly na ryby, protože ví, že je nesnáším. Ovšem to, co jsem našla, překonalo všechny mé představy,“ vzpomíná bankovní úřednice.

Největší krize, málem rozvod

Vladimíra si vždycky myslela, že svého partnera dobře zná. Aby také ne, když jsou spolu už úctyhodných pětačtyřicet let. Za tu dobu toho překonali tolik, že se dá jen těžko předpokládat, že by je něco rozhodilo. Byla mezi námi nevěra, musím říct, že oboustranná. Samozřejmě v různých časových úsecích. Úmrtí v rodině, co nás oba sebralo a tak dále. Spoustu toho máme za sebou, to je jasné.“

Proto by nikdy nemyslela, že přijde ještě větší krize, která "na stará kolena" dospěje až téměř k rozvodu. „Nevěřila jsem, že existuje něco, co by mě poslalo úplně do kolen. U čeho bych se zasekla a nemohla dál,“ uvažuje Vladimíra.

Takový hnus jsem neviděla

Přitom to začalo naprosto nevinně. „Vždy, když vyžehlím, tak dám manželovo oblečení na pohovku, on si to pak sám uklidí. Tentokrát, nevím proč, jsem se rozhodla, že vše uklidím sama. Nebyl problém, až do chvíle, kdy jsem otevřela šuplík s jeho spodním prádlem. Viděla jsem toho v životě hodně, ale tohle...“

Podle Vladimíry se všude válely použité kapesníky. „Měl je tam doslova přilepené. Bylo to opravdu nechutné, chtělo se mi zvracet. A to si ještě představte, že jsem do toho nechtěně sáhla. Hnusné, nechci na to vůbec vzpomínat.“

Zamořil celý byt

Když přišel její manžel domů, okamžitě se ho zeptala, co to má znamenat. „Odpověděl mi, že vždy, když to uschne, tak to setřepe do koše. A nemusí tak zanášet pračku bacily. Chápete tu logiku? Tu naprostou hloupost? Nedá to do pračky, ale zamoří celý byt, protože koš se samozřejmě průběžné otvírá. Nechápala jsem, neměla jsem na to mozkovou kapacitu.“

Pro Vladimíru bylo dost těžké začít zase fungovat. „Měla jsem sto chutí odejít a nechat ho v té špíně. Ale nakonec slíbil, že už to dělat nebude. Věřím mu, už to snad nějak doklepeme.“

(v příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační)

KAM DÁL: Olga (32): Kamarádka mi představila přítele. Poznala jsem v něm člověka, co mi dělal hrozné věci, moje reakce asi nepřekvapí.