Seznamka je jak Pandořina skříňka. Do poslední chvíle nevíte, co v ní najdete

06.08.2015 - 14:43  

To přirovnání je doslova trefné. Když ji otevřeme v seznamování ve dvaceti letech, tak nějak o nic nejde. Buď to seznámení vyjde, či ne. Postupem času ale sundáváme růžové brýle, jsme otrkáni zážitky při seznamování, a nějak ta víra v tom nalezení druhého ochabuje, a nastupuje nejistota a obavy s toho opětovného nového co by nastalo. Někdy to jsou fakt kotrmelce za milion. Jako se to stalo Monče.

 

Monika, alias Monča se pomalu ze všeho oklepávala, našla zase tu jiskru do života, i když v životě přišla o hodně, a nakonec ji zůstala prima kamarádka, taková adoptivní ségra, protože to byla sestra jejího manžela, který tak nešťastně zahynul při autonehodě. Byly neustále v kontaktu, říkaly si o všem otevřeně, radily se nejen o jídle, ale i o volných chvílích kam zajdou, co prošmejdí, zkrátka pravé kamarádky.

Monča jednou narazila v pátrání na netu po případném partnerovi jejím životem na jednoho, který se podle písmen jevil jako normální. Napsali si pár řádků, setkali se a pro Monču to byl velice příjemný zážitek.

 

„No vidíš,“ reagoval jsem hned a Monča pokračovala ve svém story. „Kdybyste kluci byli semnou, v tu chvíli kdy jsem ho spatřila, tak byste se ve mně krve nedořezali.“  Od stolu se sborově ozvalo slovo próóóč?

„No proč,“ odpověděla Monča, a pokračovala. „Protože jak postavou, tak i obličejem mi připomínal[v1]  Jardu. Měla jsem pocit, že po deseti minutách povídání, kdy jsme šli městem, ho znám od mala. Smáli jsme se všemu, zajímaly ho stejné věci jako mě, nekouřil, nepil, no a po čase naší známosti jsem do toho zahučela až po uši.“

 

Culili jsme se a nechápali jsme, kde je ta chyba, co Monča nastínila ze začátku hovoru. Ta teprve přišla. Monča se zaláskovala, trávili spolu více a více času. Nezapomínala ale ani na svou kamarádku, a vše jí říkala. Obě se radovaly, a tak Monča dala tip, na jaké seznamce jsou ti praví chlapi. Kamarádka se tam přihlásila, a hle, našla si také vztah.

Chlap byl také hodný, milý, akční, ale kamarádka chtěla víc. Chtěla, aby u ní bydlel. Nějak se mu nechtělo, či měl hodně práce, kdo ví. Jezdil za ní, občas i na víkend, a užívali se, jak to šlo.

„Víš Monči, ona ta práce je také zapotřebí. A když jak říkáš, oba byli OSVČ, tak si moc volna nevybíráš.“ Dodal jsem a chlapy souhlasně zamručeli a očima jsme viseli na Monče, co bude dál.

 

Jednoho dne se setkala Monča s kamarádkou při šálku kávy a kámoška navrhla, aby Monča zašla na oběd k nim, popovídají si na zahradě, a ona pozná alespoň toho jejího. Prý nemá moc přátel, a tak mu nic neřekne a bude to překvapení. Monča souhlasila, protože ten její jel na víkend za nějakou prací a být doma se jí o víkendu nechtělo.

V pátek Monči přítel odjel za prací, a ona se v sobotu sbalila, a frčela za kámoškou plná zvědavosti na její zahradu, nový baráček, který si kámoška koupila na úvěr, a taky na toho nového, jaký bude.

Když dorazila, kámoška ji uvítala a šly si sednout na terasu. „Kde máš toho tvého?“ zeptala se zvídavě Monča kámošky. „Ale, dělá něco v pokojíku, počkej, skočím za ním a řeknu mu, ať nám naservíruje kavčo. Ať se ukáže,“ navrhla kámoška a Monča souhlasila.

 

Ukázal se. Než tu kávu ukuchtil, kamarádka s Mončou si řekly v rychlosti, jak se měly, co chlapi, kamarádka nadšeně spustila jak si to i v noci užili, a že mu chce navrhnout, aby se k ní přistěhoval. Monča jí popřála, ať jim to vyjde, když v tom se z domu ozval mohutný hlas. „Už se kávička nese,“ a mezi dveřmi na terasu se objevil on, kamarádky šampion. Kamarádka se celá slastně rozzářila, ale Monča smrtelně zbledla. Ve dveřích stál její partner, kterého poznala na netu. Ten chlap, co jí bušil do hlavy, jak ji miluje, jak bez ní nemůže být, ten, který měl být o víkendu někde na montáži mimo, a kterého moc milovala. A začalo být hodně husto.

Monča zmlkla, oči jí zalily slzy, dech se zrychlil a málem vypila celou sklenku třesoucí se rukou. „Hele Moni, víme, že je to blbý, ale je to za tebou. Je hezky, tak se v tom nebabrej. Co bylo, bylo,“ reagoval kámoš vedle mě. Monča málem nadskočila.

„Ne, ne, musím to už konečně někomu říct. Prostě já kráva, (pardon, ale tak to řekla) jsem netušila, že ten kámošky geroj je ten můj. Hrál to na obě strany, jednou byl u mne, podruhé u ní, víkendy střídal cikcak, plnou hubu výmluv, a my mu to žraly jak ty…,“ vychrlila ze sebe Monča jedním dechem.

 

A to byl jen slabý čajík, proti tomu, co pak Monča řekla. Ale závěr všeho ten den při povídání u stolu byl excelentní. Monča si utřela slzu na nosu a pokračovala ve svém povídání…

(pokračování)