Klid před bouří, aneb nikdy nevíme předem, do čeho všeho vlezem

Kdo je kdo... Jsi to ty, či ty?
 

Na seznamkách se pohybují různí lidé, s různými představami, někteří jsou zcela normální, někteří, jak se říká, „bombasticky mimo mísu.“ Jedno toto seznámení, které může zažít každý z nás, a třeba i někdo zažil, bylo doslova na export.

 

Dotyčná tajemná na seznamce měla eminentní zájem o moje foto. „Pošlu, proč ne,“ napsal jsem, „ale dáma má přednost, pošlete a já obratem na uvedenou adresu pošlu též.“ Dostal jsem foto sympatické ženy s culíkem sepnutým dozadu, sedící na gauči v body soupravičce s dost hlubokým dekoltem a v černých silonkách. Ještě že ty kalhotky měla. Jinak bych asi viděl až do krku odspoda. Na druhém foto, zjevně focené mobilem v koupelně u zrcadla, kdy vylezla přímo z vany… Jen tak tak, že nebylo vidět vše. No jo, asi to je ta reprezentativní touha po inteligentním muži. Nakonec z ní vypadla pozvánka na osobní setkání někde v centru Prahy.

     „Ty vado, ta ženská mě zve na kavčo“ informoval jsem kamaráda Jirku, který už nervózně podupával u dveří, abych už vypl PC a šli do města. „Nekecej, fakt?“ podivil se Jirka, a pozastavil náš odchod za šálkem vonné kávy.

„Jo, zve,“ dodal jsem. „Takže musím být čisťounký a voňavý, inteligentní, s Ferrari za zadkem a mluvit cizinecky.“

     „A s prachama čouhajícími z kapes. Hele, ta baba mě taky zajímá, jak vypadá a jak bude s tebou jednat. Kdy a kam půjdete? Já bych rád byl u toho, co to je za… pííííp.“

Napsal jsem, že se sejdeme obligátně pod ocasem, na Václaváku, přijedu ne s malým Ferrari, ale s pořádnou károu, čili busem s osobním řidičem, a budu mluvit jednou světovou řečí, a to češtinou. No, a když bude chtít, klidně budu mluvit i zahraniční řečí, třeba slovenštinou.

Dáma to vzala s humorem, kupodivu v klidu, zvolila čas, kdy bude stát pod ocasem, a prý je štěstí, že ten ocas koně je tak vysoko a ona se tam vejde… A moc se těší. Vypnul jsem počítač a s Jirkou jsme mazali do města na to kavčo. U stolečku s vonnou kávou jsme splétali plán mého setkání s tou tajemnou dámou. Přišli jsme na úžasný nápad. Jirka bude očumovat opodál, a nenechá si ten kulturní zážitek s paní božsky náročnou ujít, a potom podá raport, jak na něj ta dáma zapůsobila.

Druhý den, byla sobota, vymáchal jsem se pod sprchou, navoněl jsem se vším, co vymysleli pro chlapy, a co bylo po ruce, oblékl se in, a vyrazil jsem s Jirkou jako bodyguardem na MHD směr kůň. Bylo léto, krásné počasí, které zvalo někam si vyrazit, a představa, kdo vlastně ta neznámá je, nás hnala vpřed. Před koněm jsme se rozdělili, a já nabral směr ocas. Tam stála ONA.

 

Mám dost velkou fantazii, ale skutečnost mě doslova překvapila a přibyla k zemi. Protože…

 

(pokračování)  díl 1

     

 

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru