Přehnaná péče
Navíc byl její otec a jeho matka doslova posedlí úzkostí o její zdraví. Při sebemenším kašli nebo rýmě s ní tatínek uháněl k doktorce. Takže v těchto „vážných stavech“ Natálka nechodila do školky a hlídala ji doma babička. Další týden samozřejmě s nadšením do školky cupitala, protože byla v podstatě zdravá a já jsem si nemohla dovolit nechodit do práce.
Dva roky střídavé péče byly pro mne vyčerpávající
A mohla bych pokračovat dále v charakteristikách chaosu, v němž se Natálka téměř dva roky pohybovala. Rozdíly byly navíc umocňované poznámkami tatínka na účet našeho „starého“ bytu, mé práce a přístupu k výchově dcery. Téměř každý týden po předání Natálky do péče otce jsem obdržela dlouhý mail na téma, co jsem vše za ten týden „zanedbala“, a při návratu Natálky mě otec nezapomněl na nedostatky dost důrazně upozornit. Bylo to velmi psychicky náročné období a dcerka to všudypřítomné napětí samozřejmě cítila. Často mne viděla brečet a tatínka křičet, rozčilovat se a nadávat na „neschopnou maminku“.
Často jsem si v té době říkala, jak může někdo rozhodnout o střídavé péči, když jsou podmínky u rodičů, jak materiální, tak „výchovné“, tak rozdílné. Výsledkem potom je, že dítě neví, kde je pravda, nedokáže si to v sobě urovnat, neví, jestli je správné to, co říká maminka, nebo tatínek. V některých momentech mi teď připadá nejistá, jakoby ztrácela své sebevědomí a půdu pod nohama. A není se čemu divit…
Konec trápení - moudřejší ustoupí
Po dvou letech tohoto utrpení jsem se rozhodla podat nový návrh k soudu o svěření Natálky do mé péče. Mám tedy před sebou další únavný kolotoč soudních jednání a jsem rozhodnutá, že pokud Natálku nezískám do péče já, zůstane v péči otce. Kdybychom se totiž o ni jako rodiče i nadále přetahovali tímto způsobem, jsem přesvědčena, že by to zanechalo nenapravitelné škody na jejím charakteru. I v této velmi obtížné životní situaci mám na paměti přísloví „moudřejší ustoupí“, které lze modifikovat do podoby „ten, kterému jde víc o zájem dítěte, ustoupí.“ Věřím, že kdyby k této situaci došlo, sama Natálka jednou mé rozhodnutí pochopí a za pár let už se bude moci již sama rozhodnout, jakou cestou a s kým se vydat.
Text vznikl na základě zkušeností maminky Lucie K.
