Štědrovečerní raport z ulic, ale i z domovů je zde

Čas vánoc, čas lásky, štěstí, a pohody
 

Štědrý den je za námi, a vánoční svátky před námi. Jaký byl? Jaká byla atmosféra? No, stačilo se koukat trochu pozorněji na dění kolem sebe, na lidi, kteří  se míjeli, a všímat si detailů, které tak rádoby přehlížíme. A stálo to za to.

Ráno se člověk probudil, a řekl si, je to tu. Vánoční dobu nám už obchodní řetězce připomínaly od září, a my jsme si říkali… Pane bože, vánoce jsou za tři měsíce a už nás s tím straší. A než se člověk rozkoukal, Štědrý den byl tu.

Štědrý den, jak hodně lidí potvrdilo, začíná úsměvem. Ať jsme jací jsme, ať žijeme jak žijeme, v ten den jsme prostě takoví… jak by se to dalo napsat… lidštější. Těší nás dokonce i vařit, připravovat štědrovečerní večeři, a odpovídat na dětské otázky, kdy už konečně ten Ježíšek přijde, a co nadělí.

 

Tato atmosféra byla vidět všude.

Najednou na chodnících v odpoledních hodinách nikdo nikam nepospíchal. V menších městech a obcích lidí bylo venku více, jak v normální čas. Dospělí se drželi za ruce, úsměv na tváři, celé rodinky se procházely ulicemi, a těšily se na večerní atmosféru.

Pozoroval jsem je, a zjistil jsem, že se více zdraví, diskutují, s dárky jdou navštívit jiné, a nikdo se netvářil jak ten kakabus, nikdo neletí přes ulici jak o život, ale celkově ze všech vyzařovala pohoda.

 

I v dopravě byla vánoční nálada.

Na přechodech pro chodce lidi úsměvem děkovali řidičům za zastavení, nikdo na nikoho netroubil aby jel rychleji, a dokonce na kulatém okruhu před obchodním centrem si dávali přednost i ti, kteří ji měli.

V MHD lidi zdravili řidiče, ten s úsměvem je zdravil též, a stačilo cokoliv říci nahlas, a už se bavili s vámi minimálně dva, tři lidi.

 

V noci to také všude žilo.

Například v obci Čakovice zdejší amatérský ochotnický spolek uvedl na svých stránkách na webu, že ve 23 hodin na Štědrý den pořádají setkání při svíčkách u vánočního stromu v areálu zdejšího zámku. Jak řekl pořadatel, čekali tak účast 5 až 8 lidí, ale sešlo se jich na desítky.

Zazpívaly se vánoční písně, popovídalo se, byli tam  lidi všech věkových kategorii. Z domova lidi přinesli své cukrovinkové výtvory, které se nabízely všem. Báječná atmosféra, doplněná osvětleným vánočním stromem, a jasným měsícem, který byl v úplňku.

Bylo to vše proloženo atmosférou pohody, klidu, a pocitem příchodu a trvání vánočních svátků, na které se vždy těšíme, a na které rádi vzpomínáme už od dětství.

 

Škoda jen, že tyto chvíle klidu, kdy nikam nepospícháme, nechvátáme, bavíme se, navštěvujeme se, trvají jen pár dní, a pak zas po celý rok se oddáme tomu, na co většinou nadáváme.

Netečnosti, chvatu, stresu co ještě stihnout udělat, a pořád mít v záloze výmluvu na nic nemám čas.

Přitom stačí tak málo, malinko. Udělat si čas na sebe, pro sebe, čas na jiné a pro jiné. Ten čas zkrátka je pro každého. Pozor... je zadarmo. Ale musíme ho, jak bych to lidově nazval, bafnout pevně do svých rukou. Pak jde vše. Jen chtít.

Tak si užijte vánočních dárků, vánoční pohody, a já jdu juknout na vánoční strom na náměstí, zda tam pod ním něco nezbylo pro mě. A když nic, tak si tam dám něco do mě. Nepůjdete také?

 

 

 

 

 

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru