Ne každý má v rodině takové zázemí jako například maminka Hanka z Ořechu, která sice nastoupila do práce, ale jen na poloviční úvazek, aby zvládala zaměstnání i rodinu. A protože pracuje ve směnném provozu v motolské nemocnici, i tak potřebuje výpomoc ze strany babiček. „Máme výhodu, že máme dvojdomek, kde v druhé části bydlí tchyně, která už je v důchodu. Když potřebujeme, vyzvedne děti ze školy a školky, pohlídá je. Moje maminka bydlí daleko a pomáhá víc s dětmi sestře. Někdy se zapojí i děda. Je prima, mít někoho, kdo s dětmi pomůže,“ říká.
Jsme na to sami
Zcela v opačné situaci je maminka Nina z pražských Kobylis, která musí zvládat práci i péči o dvě malé děti (Matěj 5 let, Adéla 2 roky). Jelikož mají hypotéku, musí pracovat. Matěj sice chodí do školky, ale bývá dost nemocný a tak kromě Adélky má často doma i Matěje. V rodině mají pouze jednu babičku a ta pracuje. S přítelem jsou tak odkázáni jen sami na sebe. „Jsem grafik, pracuju sice z domova, ale i tak je to peklo. Často jsem přes den s dětmi a večer, když je s mužem, který chodí domů po sedmé večer, uložíme, pracuju často až do časných ranních hodin,“ vypráví Nina. Takových a podobných případů je mnoho. Kam se nám poděli hlídací babičky a dědečkové?
Tak trochu se nám změnili hodnoty
Tak to popisuje i šetření sociologického ústavu ČAV. Podle ní je dnešní generace babiček a dědečků (lidí od padesáti do sedmdesáti) často ještě zaměstnána (jen 40 procent z nich je v důchodu v době, kdy by mohla pečovat o vnoučata), ale také má své zájmy, vede aktivní život. A především už nevidí jediný smysl v tom, že přijme roli prarodiče na sto procent – tedy, že poskytne svým dětem plný servis v péči o vnoučata. Další roli zde hrají i vztahy mezi rodiči a jejich dospělými dětmi. Ty mají jiné představy o výchově než jejich rodiče. Jsou rádi za pohlídání prarodičem, ale nesou nelibě, když babička nebo dědeček zasahuje do výchovy. „Na jednu stranu jsem samozřejmě ráda, když nám moje máma syna pohlídá, na druhou stranu mi některé věci vadí. Nemám ráda ty její zastaralé poučky, kterými mu plete hlavu. Ve stravě je dost benevolentní, to mi taky vadí. Ale jsem si vědoma, že je to jeho jediná babička a on ji má rád. Navíc nehlídá tak často a já jsem i za to málo ráda, i když to někdy zaskřípe, “ prozrazuje Martina maminka pětiletého Adama.
Jaký je rozdíl mezi soukromou a státní školkou?
Kdo tedy pohlídá?
Mít alespoň jednu babičku, která občas pohlídá je dneska skoro výhra. Ale co když není ani ta a vy nastupujete po rodičovské do práce? Sice jste měla štěstí, že dítě vzaly do školky, ale co když to z práce nestihnete nebo bude nemocné a co o prázdninách? Musíte najít jiné možnosti. Nejprve je dobré zvážit, zda jste práci schopna skloubit s péčí o rodinu. A třeba zvolit prozatím poloviční úvazek. Pokud je nutností plné pracovní vytížení, pak je dobré se poohlédnout po někom, kdo by dítě pohlídal, vyzvednul ze školky apod. Tady se nabízí hlídací agentury ve vašem okolí, vyplatí se poptat se po kamarádech a známých anebo zvolit takzvané sdílené hlídání, které vás nemusí stát ani korunu navíc.
Tipy na hlídání ve vašem okolí
- Hlídací babička – Hlídání dětí od pravých babiček v Praze a okolí
- To Be Happy – Říčany
- Help4Home, s.r.o. – Průhonice
- Hlídací agentura pro děti u Dráčka – Rakovník
- Bc. Lenka Honsová – hlídání dětí Kladno
- Amina Miniškolka – hlídání dětí Lysá nad Labem
- Ing. Martina Sirová – hlídání dětí a úklid Jirny
- Všeználek - Bc. Iva Kamínková – doučování a hlídání dětí Kostelec nad Černými Lesy
- KuBu Agentura – hlídání dětí i hodinový manžel Velké Přílepy
- Jana Donátová – hlídání i doučování dětí Neratovice
- Milé chůvičky – Petra Drálová – Tachlovice
- Pavlína Vokrouhlíková – Hlídáček - Benešov
Připravujeme: Rozhovor s profesionální chůvou
