Šokující zážitek v seznamování. Ale jak pro koho

V restauraci lze zažít téměř vše.
22.02.2016 - 08:00  

Kde se setkat, jaké prostředí zvolit, je dost náročný úkol v seznamování. Obzvláště, když vás na schůzku zvou lidé, s kterými se dle psaní zrovna sejít nechcete. Ale dá se to například vyřešit nestandardně tak, jak to vyřešila jedna žena, a to rovnou se všemi na stejném místě.

Nastala hodina H. Sešel jsem se s děvou seznamovací u ní v bytě, a domluvili jsme se, že do restaurace přijdeme jako hosté na klasickou kávu a pozdní oběd.  Od stolu uvidíme, kdo vlastně podle fotek ve skutečnosti přijde, a jak se bude chovat, když tam dotyčná dáma nebude sama. Takže jsme se po chvíli zvedli, a náhoda tomu chtěla, že jsme cestou potkali další ženu, která nás znala a velice ráda se k nám přidala. Došli jsme před restauraci, já se nadechl, zrakem pohlédl na doprovázející dámy, stiskl kliku, a vešel do restaurace. ( začátek tohoto zážitku si přečtěte zde)

Šok za dveřmi

Málem mě ty dámy chtivé seznamování srazily na zem, protože po prvním kroku a rozhlédnutí po restauraci, kam si sednout jsem se změnil na kamenný sloup. Nebylo skoro kam. Všechny stoly obsazeny. U každého stolu posedával jeden chlap, tu si jeden četl noviny, tu jeden klofal do mobilu, další se rozhlíželi kolem a neustále pokukovali okny ven. Proč tak aktivně?

To milá kamarádka totiž nesdělila předem, že ve stejnou dobu, den i hodinu, pozvala ty nejvíc neodbytné, jak sama říkala nadržené chlapy do stejné restaurace.  Jediné co oni věděli, bylo její telefonní číslo, jméno a to vše. Šikulka asi věděla moc dobře, proč jim nezaslat fotografii a použít SIM kartu s telefonním číslem určenou jen na seznamování. Kryla si soukromí i večerní čas pro klid bez zvonění a pípaní desítek sms.

Jedenáct párů hladových očí nás sjelo, ale když jsme si sedli do rohu, a objednali jídlo, uznali asi, že jsme jiná sorta než ta seznamovací. Kamarádka měla vypnuté zvonění, gps, a všechny ty komunikační věcičky, co se baví s jinými snad i bez nás, a my jsme pozorovali.

Bylo co

Tak kde jsi, sakra.

 

Crrrr, zazvonil mobil jednoho lovce žen, a ten ho pomalu zvedl k uchu. "Ano, jojo, jsem v práci, nevím, kdy přijdu domu, tak dej holku spát, přijdu později.“ No to si věřil dost, když bylo kolem 13 hodiny odpoledne. Další zase někam volal, že někde je, zatím nikdo nikde, a doufá, že to bude stát za to. Asi mu volali kamarádi co by taky rádi.

 

 

Sen a realita

Když nám přinesla obslužná dívka pozdní oběd, pánové už byli netrpěliví. Psali minutu co minutu sms, a kdyby kamarádka neměla vypnuté vibrace, vrčela by na židli, jako kdyby testovala robertka. Dojedli jsme, pánové si objednávali další pití a kamarádka na tabletu spustila fotogalerii, kde byly uloženy fotografie pánů, které pozvala dnes restaurace, kde jsme právě dojedli. Nenápadně jsme zkoumali profily v tabletu, a reálné provedení u stolů.

Upřímně řečeno, z 11 jsme poznali 3. A to ještě po chvíli. Nějak se ti pánové u stolů scvrkli, ochlupatili se vousy, opustili je ve velkém množství vlasy, takže jsme u dvou tipovali, že to nejsou oni, ale jejich tatínci, či v jedno případě snad pradědeček.. Ti co seděli blíže oknům, se hned narovnávali, rukou upravovali vlasy, jakmile se kolem mihla jakákoliv žena, neb vedle byla cukrárna a minivečerka. Smutné oči a povzdechy, když zjistili, že to je jen jejich sen.

Kamoška něco naťukala do mobilu, chvíli jsme se bavili a najednou po restauraci se rozléhalo pípání kuňkání a hudba z mobilů… Kvik kvik SMS.

Obsah SMS dokázal překvapit

Moc se omlouvám, ale pokud jste dorazil, asi vás potěším nebo ne, já nedorazím. Mám rozbité auto a jsem kousek od restaurace, a čekám, kdo mě odtáhne. Pokud byste měl auto, a chuť mi pomoci, odtáhnout do servisu, budu ráda, děkuji. Čekám na odpověď.

Postupně pánové jukali do mobilu, a asi moc chtěli pomoci, neboť sborově začali platit útratu, a mizet v dáli. Někteří i s auty. Co myslíte, chtěli pomoci? Ne ne, ani jeden nenapsal co se děje, zda by nabídl pomoc… nic.

Nepřišlas, tak si trhni.

Při našem odchodu jsem se optal, co by dělala, kdyby ji doopravdy někdo zaujal, nebo napsal, ano já jedu… a proč to vlastně udělala, co to mělo za účel, a dostalo se nám zajímavého vysvětlení.

Podívejte se, slušně jsem je odpálkovávala, aby dali pokoj. Nedali. Pořád sms, mail, Fb, dokonce i změny nicků… tak jsem ty neodolatelný úžasňáky chtěla vidět na živo. Viděla a děkuji.

A jak dopadla doopravdy na vážno? Při couvání u marketu do ní žďuchlo auto. Řidič se nekoukal na dvě strany a nárazníkem upravil její auto do krabata. Vyskočila z něj jako čert se slovy „kterej magor“ a hnala si to s ním vyříkat. Magor vystoupil s auta, omluvil se… a za půlrok společná dovolená, dále sestěhování, a nakonec na stará kolena se kamarádka vdala za chlapa, co neuměl couvat.

Jak v té pohádce.

Žijí spokojeně spolu a šťastny dodnes. Ono v seznamování, když se dělá hodně, většinou to dopadá špatně. Víc záleží na náhodě, a ta vynahradí během okamžiku celé hodiny a dny u počítače, u kterého sedíme a sníme o lepším zítřku ve dvou. U té bedny ho nenajdeme. Takže vypnout, obléci se a hurá ven mezi lidi. Třeba tam ta vysněná dušička čeká jen a jen na vás.

 

 

 

 

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru