Jím maso. Jak přežít vztah s veganem?

Vztahy jsou komplikované. Hlavně jídlo je ožehavé téma
02.05.2016 - 11:40  

Život s veganem není jednoduchý. Zvláště pokud nejste vegan a občas si zajdete na šťavnaté kuře. Vlastně je to pro každého masožravce jako za trest.

Když vezmete v potaz, že mají vegané coby komunita speciální seznamku pro vegany a už jen slovo “maso” má negativní konotaci, neb maso = zvíře = mrtvola, je skoro zázrak, že jsem se dala dohromady právě s veganem, přestože veganka nejsem.

 

Když přijde člověk do styku s otrlým veganem, nevypadá to tak, že si před ním klekne na kolena a stane se veganem taky. Nikoliv. Je to zlo a věc, se kterou neustále budete bojovat, ať chcete nebo ne. Protože můžete mít oba názory, jaké chcete, ale když se máte na veřejnosti společně najíst, škoda slov.

 

 

Míra tolerance je suprová věc. Jenže vypadá tak, že chodíte do veganských restaurací, protože v Mekáči nebo KFC zrovna veganské menu nemají. A nemají ho ani v pizzerii. Většinou ani v číně. Vlastně veganské menu není mimo veganských vyhraněných jídelen skoro nikde.

 

Když už jdete se svým drahým jíst, vykoukne na vás velká cedule “Děkujeme, že zde nekonzumujete živočišné produkty”. Aha, takže kompromis založený na tom, že bych si tam přinesla kuřátko, je celkem vyloučený. A vlastně vám je líto, že by si ten druhý musel dát salát, takže prostě musíte jíst vegansky taky.

 

Začínáte poznávat rozmanité druhy tofu a fazolí. A lákavé druhy zeleniny, kterou jste do té doby nepoznali. Když má dojít na placení, tak málem zešílíte a nemůžete pochopit, proč máte platit tolik peněz za hromadu nakořeněné zeleniny. Vegané jedí hlavně doma. I vy budete jíst doma. A vařit. Tofu.

 

 

Naštěstí to není s tím jídlem tak zlé. Tofu má nějakou chuť, když se napepří a posype grilovacím kořením. A vlastně ani cuketa není špatná. A ten lilek! Prostě svoje oblíbená jídla určitě zanedlouho objevíte. Doteď to bylo knedlo-zelo-vepřo, ale odteď to bude sekaná z ovesných vloček, která nebude chutnat jako sliz, ale jako sekaná.

 

Ať chcete nebo ne, budete to vy “masožravci” (jak vegané hezky přezdívají lidem, kteří nejsou vegani), kdo se bude podřizovat. Nakonec vám chození do veg-friendly restaurací bude připadat automatické. Možná si domů pořídíte i malou slepičku nebo prasátko a budete mu říkat Tonda.

 

Na začátku jsem vnímala veganství jako slabost. A jako to, že si nedovedou vegané jídlo pořádně užít. Otravovalo mě neustále se dívat na to, jak partner počítá, v čem je palmový olej, kde jsou stopy mléka nebo smetany. A přitom následné sežrání mých čokoládových tyčinek nebo pochutin s odůvodněním “přece ty hnusy nebudeš jíst ty”.

 

 

Vztah s veganem, když nejste vegan, je docela sranda. Dokud se nezabíjí zvířata ve velkém. A samozřejmě se bohužel zabíjí. Jenomže tohle lidi moc nezajímá, protože jsou zvyklí “nějak jíst” a ta změna jídelních návyků je pro ně obrovská a dlouhodobá. Agresivními výpady toho vegan moc nedokáže, hledáním stopových prvků mléka zrovna tak.

 

Být, či nebýt? (S) veganem

Pokud nejste schopni překonat ani jeden den bez masa, tak na to rovnou zapomeňte. I tomu nejtolerantnějšímu veganovi se nad hrnci s masem zvedá kufr. Nedovedu si představit, že by ženská uvařila svíčkovou na smetaně a veganovi udělala mimo toho domácí salátek s fazolí a tempehem. Nemáte sklony ke zdravé výživě a vadilo by vám jíst každý den zeleninu, rýži, či fazoli? Budete to mít denně “na talíři”. Tak i tak.

 

Každopádně byste veganská jídla měli zkusit. Možná objevíte nové druhy mléka. A nové druhy zeleniny. Vlastně zjistíte, že rostlinná strava je docela dobrá. Kdoví, třeba se vám to bude do budoucna hodit. Nikdy nevíte, jestli váš další partner nebude vegan.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru