Příběh Katky: Brala jsem peníze za sex, teď pracuji ve školce

Společnice, či prostitutky se těžko začleňují zpět do normální práce
09.06.2016 - 08:30  

Pracovala jsem jako společnice. Můžete mě odsuzovat, všechny ty narážky jsem nejspíš už slyšela. Udělala jsem za minulostí tlustou čáru. Teď pracuji s dětmi ve školce, hledám milujícího partnera a chci začít nanovo.

Začalo to už v dospívání. Matka byla alkoholičkou už od mého dětství. Hádky, týrání, převážně psychické. Jednoho dne jsem zpřetrhala veškeré vazby na rodinu a odstěhovala se za novým životem do Prahy, kde jsem studovala.

Katce je 26 let. Zatímco si dodělávala státnice, živila se vlastním tělem. Teď chce začít nanovo.

 

Bydlela jsem na takové "lepší" ubytovně a musela platit nájem, což jsem vyřešila občasným hostesingem v jednom z pražských masážních salonů. O něco později mi došlo, že luxusní masážní salon je vlastně maskovaný ukrajinský bordel, kde se mimo masáží nabízí i něco jiného.

 

Přišla první nabídka od klienta, který mi mimo normální sazbu nabídl tolik peněz, které pokryly moje náklady na bydlení na celý měsíc. Nabídky přicházely další a další. Až jsem se dostala do začarovaného kruhu. Dostala jsem se do světa, kde se točily prachy a taky do živé noční můry. 

 

Prošla jsem luxusním salonem, ale odešla jsem, protože mě majitel nutil do "příplatkových služeb" jako je líbání nebo sex bez kondomu. Moje vysvětlení, že pokud se budu s klienty líbat nebo zkoušet něco bez ochrany, je riziko nákazy veliké, majitel nepochopil, a tak jsem odešla.

Šla jsem na privát. Tam jsem měla ten samý problém s kuplířkou, která mě tam skoro uvěznila a nebýt jednoho klienta, byla bych tam zavřená snad dodnes. ŠPÍNY, které mi roztříhaly klubové oblečení a chtěly mi obarvit vlasy na černo jen proto, že je sžírala závist (a nejspíš i jejich labilita) mě vlastně vyprovokovaly. Tak jsem začala docházet na Pole Dance.

 

Kolotoč, který poškozuje psychiku

V tanci jsem se našla, a tak jsem si v jednom z pražských klubů přišla za tři měsíce na nemalé peníze. Měla jsem v plánu po státnicích toho nechat, koupit si byt a žít normálně. Tak jsem pracovala. Chodili za mnou různí klienti, od perverzních úchyláků až po ty, co si chtěli jen povídat, hladit mě a přemlouvat, ať toho nechám. Ale já měla svůj cíl…

I když jsem byla v klubu spokojená, musela jsem odejít. Někdo mi nasypal pervitin do pití a já se začala vážně obávat o svůj život. To, čím jsem prošla, mi vyvolalo paranoidní představy a po psychické stránce jsem na tom byla dost zle. Byla jsem ve stavu, kdy jsem nemohla pracovat a klientům jsem místo služeb brečela.

 

Překonala jsem svoje deprese a odjela na Rozvadov, kam chodili převážně němečtí klienti a kde jsem si vydělala víc než dost. Po dvou letech této práce jsem si splnila sen: Pořídila jsem si byt a ojeté auto. Všem svým známým jsem řekla pravdu o původu těch peněz. Hrozně se mi ulevilo, že jim nemusím lhát, že nemusím žít dvojí život.

Dnes už sedm měsíců pracuji ve školce a tato práce mě naplňuje, jsem šťastná. Dá se říct, že mám všechno, ale poslední dobou mi někdo chybí a cítím se sama. Chybí mi muž, který by mě miloval. Někdo, ke komu bych patřila. Nechci lhát někomu, koho miluju, a proto bych to musela potenciálnímu partnerovi říct. Po zdravotní stránce jsem naprosto v pořádku, po té duševní cítím úzkost.

 

Jaký je váš postoj k někomu s takto černou minulostí? Děkuji za názory.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru