Naděje pro tasmánské čerty: začali odolávat rakovině, která je hubí

Budoucnost proslulého tasmánského čerta neboli ďábla medvědovitého už možná není černá, jak se doposud zdálo. Vačnatec, jemuž hrozilo vyhubení v souvislosti s nakažlivou formou rakoviny, začal vykazovat známky adaptace, které dávají naději, že tento unikátní druh nevyhyne.

01.04.2019 - 12:00  
Tasmánským čertům se blýská na lepší časy

Evoluce se obvykle měří na tisíciletí. Avšak u těchto čertů žijících v horách na ostrově Tasmánie při jižním pobřeží Austrálie byly pozorovány zásadní změny. Noční masožravý vačnatec s černou srstí, známý tím, že ve stresu vydává silný pach, je od roku 1996 postižen přenosnou chorobou. Obličejový nádor, který je téměř ze 100 procent smrtelný, už zdecimoval 85 procent populace tasmánských čertů.

Rakovina sice není běžně nakažlivá, u těchto vačnatců tomu tak ale je. Tasmánští čerti si nemoc mezi sebou přenášejí, když se perou nebo páří. Vačnatci jsou velmi agresivní a mají mohutné čelisti. Zvíře nakažené rakovinou tváře zemře hladem, protože se nedokáže kvůli nádoru nažrat.

Někteří čerti se úplně uzdravili

Vědci však nyní zjistili, že se vačnatec, jehož současná populace dosahuje 15 000 až 18 000 kusů, začíná zákeřné chorobě bránit. Nemoc sice zůstává stále skoro vždy smrtelná a vědci studují případný druhý kmen, ale poprvé byla zjištěna přítomnost protilátek u těchto zvířat. A více než dva tucty tasmánských čertů, u nichž se tato rakovina vyvinula, přežily.

"Pozorovali jsme, že zvířata, která nemoc dostala, mnohem déle přežívala. U malého počtu zvířat nádor ustupuje, jinak řečeno, čert se dokáže z rakoviny uzdravit," říká Rodrigo Hamede z tasmánské univerzity. Experti rovněž konstatovali, že se díky změně chování vačnatců populace stabilizuje.

Naději slibuje i chování samiček

"Předtím populace silně klesala a bylo tu riziko, že zvíře vyhyne," uvádí Chris Coupland z rezervace Devils@Cradle. Ta se rozkládá v národním parku Cradle Mountain. Má být jakousi Noemovou archou, jejímž úkolem by bylo chránit populaci tasmánských čertů před rizikem nákazy. Návštěvníkům také umožňuje pozorovat jinak velmi plaché zvíře, které v přírodě běžně neuvidí.

"Riziko vyhubení tu je stále," říká Chris Coupland a hraje si se dvěma malými čertíky, které sám odchoval. Uvádí však mnoho příznivých okolností, například to, že čerti začínají plodit mláďata v mladším věku a že samičky hárají často více než jednou za rok. "To je velmi povzbudivé," dodává.

Pohlavní zralost čertů tedy podle něho nastupuje rychleji než dříve. To je možná zapříčiněno tím, že v souvislosti s poklesem populace mají vačnatci více potravy, což umožňuje mladým dosáhnout rychleji váhy nezbytné k plození. Zdá se, že se nyní páří v jednom roce, zatímco dříve to bylo spíše ve dvou letech. Tyto tendence pomáhají stabilizovat populaci.

Konečně pomáhá i člověk

Také člověk přispívá k ochraně druhu. DNA čertů se ukládají do banky, a to umožňuje některým specializovaným centrům vybírat jedince pro reprodukci a přispívat ke genetické rozmanitosti. Riziko vyhynutí by se stalo reálným, kdyby populace klesla pod hranici 10 000 jedinců. Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje tasmánské čerty za ohrožený druh.

Smutný osud, jenž byl jejich údělem v kontinentální Austrálii, musí sloužit jako odstrašující příklad. Čerty odsud vyhnalo původní obyvatelstvo a psi dingo. Vyhubení vakovlka tasmánského známého jako tasmánský tygr ve 30. letech minulého století rovněž ilustruje toto riziko.