Nejlepší dabing na světě? Češi jsou spíše na ústupu, ale stále je na co navazovat

Český dabing je už dlouhá léta na světové úrovni. Dodnes si lidé zahraniční filmy pouštějí spíše v českém podání, než aby sledovali oblíbený film v originálním znění. Dlouholetá tradice však zažívá krizi a s ní upadá i úroveň předvedeného dabérského výkonu. Proč obor, kterým jsme se po léta chlubili, vyklízí pozice?

18.04.2019 - 08:30  
Dnešní dabing je spíše o kvantitě než o kvalitě
Zobrazit fotogalerii (5)

Že je dabing v krizi, už není žádné tajemství. Satirický seriál České televize v režii Petra Zelenky s názvem Dabing street s komediálním pohledem leccos naznačuje, ale reálné problémy tkví v něčem jiném. Svým způsobem za to může i vývoj zábavního průmyslu.

Stále více populárnější zahraniční seriály na internetových platformách mají cílovou skupinu hlavně mezi mladými, kteří jsou zvyklí na čtení titulků nebo jednoduše rozumí anglicky. Doba, kdy svět dabingu okouzlovaly hlasy Františka Filipovského, Pavla Soukupa, Miroslava Moravce, Vladimíra Čecha, Alexeje Pyška či Walerie Zavadské, si můžeme připomínat ve stále menším počtu.

Nová produkce prostě nedisponuje takovým zázemím jako v minulosti. Úžasné hlasové projevy si tak divák užívá jenom proto, že sleduje seriály a filmy se starším datem. Čím to je, že už Češi neoslňují tak jako v minulosti?

Guru Filipovský

Počátky Československého dabingu byly technologicky velice náročné. Filmový pás se rozstříhal na pár vět, aby byl herec a jeho hlas vůbec schopen eliminovat chyby. Často se také v rámci úspory práce dabovalo živě, což přirozeně vedlo k velkému počtu nedostatků, protože když si herec odkašlal, slyšel to i divák v televizi.

Kromě toho byly texty často terčem cenzury. Zahraniční znění tak podléhalo přísné kontrole. Socialistický režim chtěl mít všechno pod kontrolou a nemohl si dovolit propašovat něco, co by dle jejich soudu ohrozilo komunistický ráj na zemi.

Překladatelé a tvůrci dabérské listiny tak ve výsledku vytvářeli často svůj vlastní obsah. Někteří autoři by se tedy velmi divili, jaká slova jejich hrdinové vypouštějí z úst.

Po technické stránce krušné začátky a tvrdá práce však československé dabéry a režiséry zocelily. 70. a 80. léta jsou dodnes pokládána za zlatou éru československého dabingu, kde nad všemi ční jméno Františka Filipovského, který svým neopakovatelným způsobem počeštil slavného francouzského herce Louise de Funese.

Kult tohoto významného českého herce a dabéra je dodnes živý díky každoročnímu udílení cen za dabing, která nese jeho jméno. Poslední ročníky však poodhalují, že úroveň výkonů a oceněných filmů markantně klesá.

Známý herec má známý hlas

Kvalita českého dabingu vlastně vytvořila standardní dvojice, která k sobě neodmyslitelně patřila. Jean Paul Belmondo mluví hlasem Jiřího Krampola, Alain Delon neodmyslitelně patří k Pavlu Trávníčkovi, Paul Newman zase Luďku Munzarovi.

Když se po sametové revoluci otevřel trh s filmy a seriály ze západu, našla se i nová generace kvalitních dabérů, které jejichž hlasy neodmyslitelně k těm největším holywoodským hvězdám. Jen velmi odvážný režisér by dnes rozdělil Nelu Boudovou a Julii Roberts, Alexeje Pyška a Bruce Willise, Zlatu Adamovskou a Meryl Streep, Pavla Rímského a Sylvestera Stallona.

Česká dabérská škola tak pokračovala v načaté tradici a rozhodně se nemusela stydět. I klub náročnějšího diváka totiž musí uznat, že takový Forrest Gump v podání Vladimíra Dlouhého či legendárně namluvené hlášky ve filmu Pulp fiction mají v českém znění opravdu silnou úroveň.

Jako jeden z nejkvalitnějších příkladů je už léta pokládán seriál Simpsonovi. Hlas Vlastimila Bedrny, Martina Dejdara, Jiřího Lábuse či Heleny Štáchové prostě neodmyslitelně patří k celé žluté rodince.

O zhoršující se kvalitě českého dabingu hovoří právě fakt, že zesnulé herce, kteří byli pevně spjatí se svými hrdiny, už lze jen velmi těžko nahradit.

Kvantita místo kvality

Čas je drahý a dnešní dabing se šije horkou jehlou a je to znát. Samotní slavní dabéři si často v médiích postěžují, že dnes není ani tak důležité kvalitní zpracování, ale spíše čas, kterým tím celé studio stráví.

Jediná výjimka je u filmů, které mají svoji rozsáhlou distribuci v kinech. Zde jsou stále dobré finanční prostředky, které dovolí věnovat přípravě role potřebný čas navíc. Většinou se však herci musí potýkat s tím, že příprava je často v řádech několika minut, což v minulosti nebylo běžné.

Obecně je nutné připomenout i přes lítost upadající úrovně českého dabingu, že kouzlo díla je v originálním znění. Sledovat film či seriál s titulky pomáhá rozvíjet znalost cizích jazyků, což je v dnešním globalizovaném světě vítaná pomůcka.

Smutek a nostalgie je však na místě, když si divák vzpomene na několik úžasných dabérských výkonů, které někdy přesahují kvalitou i původní herecký výkon. Budoucnost ukáže, kam se u nás tradiční řemeslo bude vyvíjet.