Krásné sady na zemině z tunelu. Grébovku si vybudoval zámožný průmyslník za půl miliardy

Praha patří mezi ta vůbec nejzelenější města v Evropě a Havlíčkovy sady k tomu přispívají svým malým dílem. Zde totiž nejde tolik o rozlohu jako o to, co v tomto pražském parku, kterému nikdo neřekne jinak než Grébovka, najdete. Na těchto místech se totiž pěstovalo víno již za dob Karla IV. a pokračuje se v tom i dnes. Co dalšího vás překvapí a okouzlí? 

16.05.2019 - 07:00  
Umělá jeskyně Grotta na fotografii z roku 1906
Zobrazit fotogalerii (5)

Už v dobách Karla IV. se v místech dnešních Havlíčkových sadů nacházely vinice, pole, pastviny a zahrady. Panovník byl však velmi nespokojen s tempem, kterým vinice vznikaly, a hned několikrát příslušným majitelům pozemků vyčinil. Je otázkou, zda by ho dnešní stav jedné na rozlohu skromné kaskádovité zahrady s vínem potěšil. 

Grébovka je dnes ve stavu, kdy se stává krásnou oázou klidu na pomezí Vršovic a Vinohrad. Ostatně je také velmi příhodné, že právě Královské Vinohrady mají svoji vlastní vinici. Dnešní stav věcí však nemá vůbec nic společného s Karlem IV. 

Jakékoli stopy po jeho úřadování jsou zasypány zeminou z nedalekého Vinohradského železničního tunelu. Pozemek, kde Grébovka leží, je z velké části vystavěn pomocí až 60 tisíc povozů materiálu. Kdo se pustil do tak náročné a pro dnešní podobu sadu zcela zásadní realizace? 

Německý podnikatel

Usedlosti, vinice a rozsáhlé pozemky začal na konci 19. století skupovat velmi bohatý německý podnikatel Mortiz Grobe. Ze zaměstnance firmy Vojtěcha Lanny se postupně stal jejich společník. Ve stavbě mostů a železničních tratí neměli konkurenci. Grobe tak díky velkému počtu zakázek získal rozsáhlý majetek. Díky tomu získal prostředky na realizaci svého velkého projektu. 

Začal tak realizovat stavbu své velkolepé novorenesanční vily, která kralovala rozsáhlé zahradě. To však nebylo vše, co do projektu zapracoval. Krásný park, vodní prvky, altán, pavilon s kuželníkem a s prostorem na cvičení lukostřelby a také umělou krápníkovou jeskyni. To vše spíše než dílo bohatého průmyslníka dalo vzpomenout na manýry mocných šlechticů. 

Celý areál postupně zušlechťoval od roku 1871 až do roku 1888. Rozpočet se nakonec nafoukl na tehdy neuvěřitelných 1 760 000 rakousko-uherských korun, což odpovídá ceně za 500 kg zlata a v převodu na současnou měnu se rozpočet pohyboval okolo půl miliardy korun.

Jméno majitele se tak přirozeně obtisklo do názvu celého areálu. Grobe-Grébovka. Doba se mění a s ní i jména a majitelé… 

Cesta k Havlíčkovým sadům

Po smrti bohatého průmyslníka nejdříve areál fungoval jako zahradnictví a do roku 1902 byl celý prostor otevřen veřejnosti. Změna nastala ve chvíli, kdy se Grébovka pronajala knížeti Windischgratzi, který prostor znovu uzavřel. 

Uplynuly tři roky a celý pozemek včetně majetku odkoupila obec a v roce 1906 se brány areálu znovu otevřely občanům. Nedlouho nato byla Grébovka pojmenovaná na Havlíčkovy sady na počest novináře Karla Havlíčka Borovského. 

Za druhé světové války se vila proměnila na sídlo Hitlerjugend a paradoxně se v době okupace vrátil název Grébovka. Pikantní je právě fakt, že byl bohatý Grobě židovského původu. Únorové bombardování na konci války Havlíčkovy sady značně poničilo včetně krásné Grobovy vily. V šedesátých letech se celý areál stal chráněnou památkou. To však nezabránilo vandalismu, který se na památkách podepsal skoro jako bomby spojenců. 

Dnes je však Grébovka postupně rekonstruována do podoby, za kterou by se nemusel stydět ani její tvůrce Moritz Grobe. Unikátní vinice, krápníková jeskyně a mnoho dalších zákoutí včetně architektonických skvostů tak dnes slouží veřejnosti a návštěva Havlíčkových sadů je takřka povinností.