Tramping přežil nacismus i komunismus. Dnešní době odolává jen stěží

Toulat se přírodou na vandru či se usadit v osadě u ohně s kytarou nemusí být jenom spontánní rozhodnutí, ale třeba rovnou životní styl. Tramping byl a je stále pro mnoho lidí únikem od těžkosti reality do světa, který má vlastní pravidla. Lidi věrní tomuto fenoménu ho uchránili před nacismem i komunismem, ale porevoluční doba znamená úpadek, nikoliv však zánik.

13.06.2019 - 15:00  
Tramping zažívá úpadek, ale nikde není psáno, že se situace změní. Chaotický svět je pro to ideální příležitostí
Zobrazit fotogalerii (4)

Kdo by se alespoň jednou za život nechtěl otočit k povinnostem zády a oddat svůj život nespoutané svobodě a volnosti v dobrodružných kulisách přírody? Tramping je a byl na tuto otázku odpovědí, kterou mnozí českoslovenští občané proměnili ve fenomén, který existuje dosud.

V průběhu času se tramp musel vypořádat s nepřízní tvrdých politických režimů, ale právě ta bytostná touha po životě mimo systém učinila v těchto těžkých časech tramping nejsilnější.

Paradoxně otevřené hranice po pádu železné opony je obdobím, kdy tento specifický československý fenomén započal čas úpadku. Nikdy však nevymizel, protože v malé míře má stále své následovatele i mezi mladší generací. Proč opravdová svoboda byla trampům na překážku?

Světový unikát

Fenomén trampingu je pevně spjatý s českou krajinou. Nikde na světě ho totiž v této podobě nenajdete. Životní styl ovlivněný romantickou představou o svobodě, volnosti, dobrodružství a vztazích postavených na pevném přátelství se na našem území vyskytuje již od založení Československa. Lidé z měst utíkají do jiného světa spojeného s přírodou a komunitou sdílející podobný pohled na svět.

První československé trampy bychom však našli ještě v období první světové války. Je tak trochu typické, že je jednalo o starší skauty, kterým nevyhovovala svázanost a řád skautské organizace. Tehdy však ještě nesli označení divocí skauti.

Trampové postupně objevovali místa zejména v jižním okolí Prahy, kde řeky Vltava, Sázava a Berounka nabízely ideální lokality, kde se velmi snadno zapomnělo na svět plný povinností a nudné rutiny.

Úplně první osada byla založena kolem roku 1918 u Vltavy v místě zvaném Svatojánské proudy. Díky štěchovické přehradní nádrži je dnes však kompletně zatopeno.

Tramping byl ovlivněn hlavně díky románům Jacka Londona či Karla Maye. Inspirace Divokým západem tak ve spojení s hnutím Ligy lesní moudrosti, woodcraftem a skautingem pomohlo vytvořit něco zcela unikátního.

Boj s totalitou

Být svobodný v nesvobodné době je jako procházka na tenkém ledě. Tramping to však statečně ustál, byť se led často velmi nekompromisně prolomil. Za druhé světové války se v období okupace hned několik vyznavačů tohoto životního stylu postavilo na stranu odboje a protinacistické činnosti.

Z podstaty se život bez řádu běžné společnosti nehodil ani během komunismu. Každý projev svobody v totalitě znamenal pro režim překážku, kterou se nebál často doslova zašlapat do země. StB tak trampy cíleně na nádražích legitimizovala, což nebyl zdaleka jediný projev šikany. Likvidace trampských budek, krádeže kronik, rozhánění potlachů a mnohem víc museli trampové během komunismu snášet.

Poctivé volnomyšlenkářství však nelze vymýtit, takže obliba tohoto společenského fenoménu naopak rostla a zásadně se projevovala i v populární kultuře. Největší dílek vlivu se tak přirozeně projevil v hudbě. Folk a country & western, vyústil v samostatný žánr trampské hudby.

Některé písně vystihují ducha doby a filosofii trampingu mnohem lépe než tisíce článků na toto téma. Zajímavý obrat však přichází po revoluci. Přes pět generací se dařilo držet tradici osad, šerifů, domovenek, trampských jmen, ale třeba také sportů do té doby, než romantika pro mnohé z nich definitivně potkala realitu.

Vystřízlivění

Styl života mimo socialistický proud ve své osadě, mezi přáteli nezatíženými těžkostmi každodennosti, měl o hodně větší šanci přežít než v momentě, kdy nastala svoboda a Československo se probudilo do zcela nového světa.

Romantika a československá hra na Divoký západ se tak díky otevřeným hranicím mohla konfrontovat s realitou. Sen o Americe dostal reálné kultury a pro mnohé tak splaskla romantická bublina a léta ve světě fantazie. Osadníci od Sázavy navštívili pravé Toronto a nestačili se divit. Tento efekt však platil i opačně. Divoké skály u Svatojánských proudů prostě nedosahovaly úrovně přírody kolem řeky Yukon.

“Hra” na šerify najednou pro mnohé postrádala smysl. Moderní svět nabízel nové možnosti, jak prožívat volný čas, a nastupující generace už ztratila vazby na tradici československého trampingu.

Dnes jde spíše o nostalgickou připomínku starých časů, ale stále je v duších několika pamětníků i nových členů stále živoucí stejná touha po volnosti, svobodě, upřímném přátelství a lásce k přírodě. Kdy jindy než v dnešním chaotickém světě je možné se navrátit ke kořenům trampské tradice než dnes.