Co Čech, to hrubián. Některá sprostá slova v našem jazyce vznikla úplnou náhodou

Sprosté slovo někdy použil opravdu každý
 

Vulgarismus je něco, k čemu se každý Čech uchýlí někdy i několikrát za den. Slovně si ulevit prostě patří k životu a ten, kdo tvrdí, že nikdy neřekl sprosté slovo, tak pravděpodobně lže, jako když tiskne. Jak však české vulgarismy vznikly?

Společenská etiketa hovoří jasně. Sprostá slova do konverzace nepatří. Ve sdělovacích prostředcích se jedná dokonce o zákon. Ve zpravodajství se něco podobného trestá pokutami a ve filmech, seriálech či reality show na obrazovkách se musí konkrétní sprosté slovo vypípat, aby nebyl ohrožen slušný vývoj malých dětí, pro které je to pochopitelně zakázané ovoce. V běžné řeči však něco jako cenzura neexistuje a k českému jazyku prostě vulgarismy jednoduše patří. Jaká je jejich lingvistická historie? 

Sprosté zvíře

Trochu nespravedlivě si čeština vzala na paškál hlavně svět zvířat. Jedná se totiž o jeden z nejrozšířenějších tematických okruhů, z kterých české vulgarismy čerpají nebo z čeho vyplývají. I v jiných jazycích je tento postup zcela normální. Když je člověk označen za prase, jedná se o velmi mírné, ale často výstižné oslovení, která má sdělit jasnou myšlenku. 

Metafora a přirovnání k nějakým zvířatům se tak do slovníku zapojilo zcela automaticky. Když někdo používá ve vulgárním zabarvení slovo kráva jako nadávku, mohl by bez problémů stejně mířenou urážku nahradit slovem tele či koza. U ovce je zajímavé, že je její význam mnohem hlubší. Jazyk tento termín ve vulgárním hledisku používá jako označení pro hlupáky, kteří jdou s davem a nemají vlastní názor. Zatím se však pohybujeme v klidných vodách našeho jazyka, kde se člověk nečervená, když podobné slovo uslyší. 

Slova ze zahraničí

Lingvistika je věda, kde lze patrát podobně jako v archeologii. Samozřejmě neodhalujete zemský povrch a štětečkem neoprašujete kousky rozbitého džbánku, ale bádat v historii jazyka je také disciplína, která člověka zavede hluboko do historie. Unikátní slova jsou tak často ovlivněná i výrazy, které pochází ze zahraničí. 

U sprostých slov to platí podobně. Třeba velmi vulgární nadávka kunda, má zajímavý příběh původu. Prapůvod bychom pravděpodobně našli v latinském výrazu cunnus, který se do Čech dostal přes Německo ve formě kunt. Paradoxně se však ne vždy používalo jako vulgární nadávka. 

Kolem Kladska tak Valaši často křtili svoje dcery a nazývala se tak mladá děvčata. Když zůstaneme v podobném ranku, tak je také velmi nevyjasněná teorie vzniku vulgarismu píča. Nejpravděpodobnější variantou je vývoj z citoslovce, které má blízko k pojmenování zvuk při močení. Původ však může vycházet klidně z francouzského slovního spojení le petit chat, což v překladu znamená malá kočička. 

Zajímavé je také zmínit, že píča bylo v minulosti v Čechách označení pro sýkorku. Někteří lingvisté však tvrdí, že je jeho původ dokonce ze starověkého Řecka. 

Slované - národ sprosťáků

Pochopitelně najdeme velké podobnosti v zemích, kde je jazyk všeobecně podobný i ve vztahu k původu národů. Slované se tak nezapřou, když slova kolem označení píča mají velmi podobný zvuk a podobu. Slovenská piča, polská piczka, chorvatská pička je v podstatě v lingvistice to samé a slova jsou si velmi podobná. 

Lingvisté se také schodují v tom, že slovo hovno je vlastně všeslovanské. V češtině vychází hlavně ze slov jako hovado, hovězí dobytek a v neposlední a nejdůležitější řadě z kravského lejna. Postupně se výrazy vycházející z výše zmíněných staly více obecné a dnes kdo jednou neřekl hovno, jako kdyby neexistoval. 

Přehled významu a vzniku nadávek je často při zpětné analýze vývoje velmi pragmatický. Taková držka vychází z toho, že byl někdo ošklivý nebo drzý. Velmi používané slovo prdel vychází paradoxně z výsostné latiny, kde najdeme základ tohoto výrazu ze slova pedere nebo řeckého perdo. 

KAM DÁL: Ne každý chleba je kvalitní. Jak ale vybrat ten správný a zbytečně si neničit zdraví?


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru