Egyptská faraonka s neuvěřitelným požadavkem. Monumentální obelisk ležící tisíce let pod zemí je odhalen

Egyptský obelisk byl odhalen již na začátku 20. století, ale jeho postupné odkrývání bylo dokončeno až v posledních letech
 

Archeologie často není jenom o sbírání střípků rozbité vázy či oprašování kostí na starých pohřebištích. Že lze pod zemí stále najít neuvěřitelné díla stará klidně tři a půl tisíce let, dokazuje nedokončený obelisk z egyptského Asuánu. Čím je tak neuvěřitelný? 

Spící obr pod zemí. Tak by mohl působit obelisk starý tři a půl tisíce let, který však tehdejší Egypťané nestihli dokončit. I tak je fascinující pouhá jeho existence a podoba. Jedná se totiž o neuvěřitelný monument. Pokud by byl dokončen, pravděpodobně by měřil až 42 metrů. Právě tím, že nebyl nikdy dokončen, nemohl být ani za tuto dlouho dobu zničen. 

Dílo faraonky

Podle archeologů se jedná o dílo z 18. dynastie v hluboké historii vzdálené tři a půl tisíce let. Tehdejší faraonka Hapšepsuta se rozhodla vybudovat monumentální dílo, které však nebylo nikdy dokončeno. To, co z něj však zbylo, fascinuje neuvěřitelnými inženýrskými schopnosti. Dílo podobného významu jako egyptské pyramidy bylo vždy zamýšleno jako monumentální upomínka u vchodu do chrámu. 

Většinu z dochovaných obelisků převzali Italové, kteří si je odváželi do své země. Pokud by práce na tomto vzácném díle byla dokončena, jednalo by se bezpochyby o největší obelisk své doby. Minimálně o jednu třetinu by překonal tehdy největší dílo podobného stylu. Proč se dílo nikdy nedokončilo? 

Otevřené muzeum

V současnosti je vzácný obelisk položen na zemi a funguje v podstatě jako muzeum pod otevřeným nebem. Návštěvníci tak mohou na vlastní oči obdivovat stavební a inženýrské schopnosti starověkých Egypťanů. Proč se však nepodařilo obelisk dokončit a vztyčit špičkou k nebi? 

Právě jeho velikost mu byla osudná. Už při tvorbě této obrovské stavby se totiž objevila prasklina v podloží a obelisk se již nikdy nepodařilo vztyčit. Zapuštění podobných staveb do jeskynního podložení byl v té době standardním postupem. Zedníci tehdy k odstranění nedokonalostí používali kamenné koule zvané dolerit. Jejich tvrdost odolávala častým nárazům do kamene a nikdy se nerozlomily. Neuvěřitelný objev byl učiněn již na začátku 20. století, ale tento monument přináší i naší moderní civilizaci stále nové informace.

KAM DÁL: Rumunsko v troskách. V roce 1977 zemřely kvůli mohutnému zemětřesení stovky lidí