Experimentální sídliště Invalidovna. Legendární pražské bydlení mělo být městem ve městě

Model celého experimentálního sídliště Invalidovna
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Unikátní sídliště Invalidovna vzniklo ve dvou etapách. Odvážný a netradiční projekt města ve městě započal v roce 1958 a dokončen byl až v roce 1970. Významným a poněkud zapomenutým architektonickým projektem je Invalidovna hned z několika důvodů. Jaké byly motivace jeho tvůrců, kde brali inspiraci a čím je tak unikátní? 

Bez Moskvy by nevznikla Invalidovna. Stručná formulace skrývá události z roku 1957, kdy se Pražský projektový ústav zúčastnil soutěže na vybudování experimentálního sídliště v Moskvě. Tým architektů pod vedením Josefa Poláka nakonec v soutěži neuspěl, ale celý projekt byl základem k tomu, co následně vzniklo v Praze. 

Sídliště v Karlíně

Vytvořený projekt zapadl do konceptu, který v letech 1958 a 1959 inicioval architekt Jiří Novotný. Ten měl v plánu vybudovat sídliště, kde by bydlelo až 4 200 obyvatel. Vybraná lokalita v Karlíně měla navazovat na starou zástavbu. Fungovat však měla jako samostatně fungující čtvrť. V tom spočíval její experimentální koncept, jenž zahrnoval podrobně zpracovanou urbanistickou studii. 

Konec padesátých let se v československé architektuře v přístupech liberalizoval a i do komunistického satelitu se dostaly architektonické přístupy ze západu. Hlavním světově proslulým iniciátorem byl architekt a urbanista Le Corbusier. Ten v některých případech zašel ve svých utopických vyzých ještě dál, funkci města byl ochoten vytvořit pod jednou střechou. Jeho funkcionalismus šel až na hranici možného. 

Invalidovna

První etapa experimentálního sídliště vznikla v letech 1959-1964. Během těchto pěti let byly postaveny obytné domy a hotelový dům. Pražský projektový ústav tak naplno prodal své zkušenosti z moskevského konceptu, který se nerealizoval a mohl se důsledně vytvořit v Praze. 

V roce 1961 byl vytvořen deskový objekt v Sokolovské ulici, ve kterém byla otevřena expozice se vzorovými byty, které do detailu navrhly dva týmy z Ústavu bytové a oděvní kultury, který vedli Emanuela Kittrichová a Karel Koželka. 

Hlavní strukturální koncept vycházel z určitého jádra zástavby. Podstata byla vytvořena v tzv. okrskovém středisku, které bylo postaveno v jeho středu při vstupu ze Sokolovské ulice. Do původně tří traktů tento princip navrhl Jiří Lasovský, ale projekt nakonec převzal Milan Rejchl, který zhotovil koncept do dvou traktů s klidovým atriem uprostřed. 

Občanská vybavenost

Aby se sídliště Invalidovna mohlo doopravdy pokládat městem ve městě, byla zásadní občanská vybavenost. Ta vznikala ve druhé etapě výstavby v letech 1964-1967. Vojtěch Šalda navrhl mateřskou školu s jeslemi, na škole se podílel také Šalda spolu s Polákem a Šedivým. 

Úplně poslední stavbou, která v této samostatné experimentální čtvrti vznikla, byl hotel Olympik, jenž je dodnes dominantou celé lokality. Zároveň je také symbolem nedokončené realizace, protože měl být součást výstavby olympijského stadionu na Maninách. Vysoký a dominantní hotel byl dokončen po čtyřech letech v roce 1971 a jako architekti na něm pracovali znovu Šalda, Polák za přispění Rejchla a Zeleného. 

Jeden z nejkomplexnějších urbanistických celků vytvořených v šedesátých letech v Československu je respektovaným a v minulosti velmi funkčním architektonickým konceptem. Úspěšně zde fungoval záměr funkčního komunitního života ve spojení s občanskou vybaveností. 

Po revoluci se samozřejmě funkčnost celého areálu poněkud roztříštila. Soukromý sektor už nevyužíval komunitní spolupráci a propojení. Služby fungovaly samostatně a trh včetně přemýšlení nad bydlením se zásadně změnilo. Kapitalismus tak poněkud pozměnil pravidla. I tak je dnes sídliště Invalidovna vnímáno jako kulturní památka, kde vidíme opravdu zajímavé urbanistické prvky propracované do posledního detailu. 

KAM DÁL: Nekonečné čekání na nové projekty Prahy. Vítězné náměstí pro budoucí generace a moderní čtvrti v nedohlednu

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru