Jednodenní výlet nabídne vše, na co si vzpomenete. Vydejte se po stopách proutníka Petra Voka do Bechyně

Bechyňské náměstí přímo dýchá historií a jihočeskou romantikou
Zobrazit fotogalerii (4)
22.05.2020 - 07:00  

Máte chuť vydat se na výlet, ale každý z rodiny má rád něco jiného? Jeden miluje památky, druhý dává přednost technickým zajímavostem, třetí by se rád podíval do lesa a čtvrtý zase nepovažuje výlet za vydařený, pokud se nemůže alespoň brouzdat potokem? Není problém vyhovět všem požadavkům. Stačí navštívit jediné město. Které?

Jihočeská Bechyně je městem, které rozhodně stojí za návštěvu. V jeho historické části na každém kroku narazíte na zajímavé stavby, ale je zde patrná i jeho lázeňská funkce. Právě tato část jeho současnosti má mimo jiné vliv na podobu krásně upraveného relaxačního parku. Ale i bez jeho návštěvy, o kterou by však bylo škoda se ochudit, neodjedete z Bechyně zklamáni. Jen před několika lety opravené náměstí každého hosta tohoto pětitisícového města doslova vtáhne do jihočeské romantiky. Vždyť se také jedná o jednu z nejkrásnějších a nejcennějších památkových zón v celé republice.

Historie Petra Voka

Prozatím sice bez prohlídky, ale i tak jistě každého návštěvníka Bechyně potěší nádherný zámek, původní majetek Petra Voka z Rožmberka. Na jeho místě dříve stával gotický hrad a právě zmiňovaný majitel jej nechal proměnit v renezanční zámek, na němž velmi rád pobýval. Ostatně - stal se dokonce místem jeho sňatku. Jedenačtyřicetiletý Petr Vok si zde vzal za manželku patrně teprve třináctiletou Kateřinu z Ludanic. Z dnešního pohledu jde o sňatek skutečně nevhodný, tehdejší doba měla ale jiná pravidla. Je ale třeba podotknout, že nešlo o příliš šťastné manželství.

S trochou fantazie a s přivřenýma očima u bechyňského zámku můžete dodnes uvidět projíždějící kočár s majitelem panství, který si až do poměrně pozdního věku tak rád užíval mládeneckého života. A kdo byť jen jednou viděl film Svatby pana Voka, jistě má v hlavě i přesnou představu o podobě tohoto šlechtice, kterého geniálně ztvárnil Miloš Kopecký. Kromě zámku samotného je zde k vidění také muzeum Vladimíra Preclíka, které vzniklo v bývalé zámecké sýpce, nebo muzeum keramiky v prostorách dřívějšího pivovaru. Zapomenout nesmíme ani na objekt kláštera nebo kostel svatého Matěje na centrálním Masarykově náměstí. Historie zkrátka Bechyní prochází všemi směry.

Něco pro milovníky technických unikátů

Bechyně, ačkoliv jde o historické město, se ale může pyšnit i nevšedním technickým unikátem (dnes jde vlastně už také o technickou památku). Je jím tak zvaná Bechyňská duha, tedy železobetonový most původně pojmenovaný Jubilejní. Vede přes něj jak silnice pro automobily, tak i železnice, včetně legendární elektrické dráhy Tábor - Bechyně, kterou projektoval sám František Křižík. V současné době jde o národní kulturní památku, kterou bychom při návštěvě tohoto koutu jižních Čech rozhodně neměli minout.

Práce na mostě, který měl Bechyni přiblížit železniční stanici - do té doby stojící na nevýhodném místě za řekou Lužnicí - začaly v roce 1926 a celá stavba Jubilejního mostu byla dokončena v roce 1928. Proč Jubilejní most? Československá republika jej dostala ke svým desátým “narozeninám”. Otevřen byl právě 28. října roku 1928. Jde o stavbu, pnoucí se téměř 60 metrů nad hladinou řeky Lužnice, její délka přesahuje 190 metrů a unikátní je hlavně jednooblouková konstrukce, které v počátku příliš nevěřili ani odborníci. Jak je vidět, konstruktéři dobře věděli, co dělají.

Nádherná příroda

Jižní Čechy jsou jednou velkou překrásnou zahradou, protkanou nespočtem říček i potůčků a posetou stovkami rybníků. Bechyní protéká dokonce řeka Lužnice, do níž se vlévá skromnější, ale o to romantičtější říčka Smutná. Kdo by se podíval do Bechyně a nenavštívil by přitom Zářečí, tedy část města pod zámeckými hradbami na samém břehu Lužnice, jako by snad v Bechyni ani nebyl. Z náměstí sem vede klidná cesta, kterou je sice možné během několika minut projet autem, ale připravíme se tak o nádherné pohledy. Z jedné strany se do výšky tyčí zámek a na straně druhé padá do hloubi les. Před opravou působila tato cesta ještě mnohem romantičtějším dojmem, ale je jisté, že i místní lidé chtějí mít svoje město upravené. Dnes již tedy nemusíme do Zářečí sestupovat po silnici lemované jen úzkou pěšinkou vyšlapanou v trávníku, ale projdeme se po nově upraveném bezpečném chodníku. Nebo je možné zdolat tuto trasu mnohem strmějším způsobem po schodech přímo z centra města.

Bechyně nezapomíná ani na vodáky

Právě Zářečí a přilehlé pozemky na okraji lesa jsou dokonalým rájem vodáků. Pokud je v Lužnici dost vody, což bohužel nynější suché roky často neposkytují, mohou si zde právě vyznavači odpočinku na vodě užít ty pravé prázdniny. My, jako jednodenní turisté, se alespoň můžeme na chvíli posadit do trávy na břehu Lužnice, pozorovat vodu, hladící kameny a zdolávající nevelký splav. Možná se sem jednou vydáme i na lodi. Nebo se vrátíme zase alespoň na jeden den. Určitě!

KAM DÁL: Mikrobiolog Dřevínek: Společnost je teď nastavená tak, že když se řekne koronavirus, znamená to skoro jistou smrt