Když měl Ježíšek ustoupit dědovi Mrázovi. Socialistická propaganda však nikdy nezafungovala

Ježíšek v chlévě byl využit jako symbol urážky dělnického lidu
Zobrazit fotogalerii (3)
06.12.2019 - 15:00  

Když v únoru roku 1948 převzala komunistická strana v podstatě neomezený vliv na chod Československa, demokracii se začala ustřihávat křidélka. Diktát ze Sovětského svazu kázal nová pravidla a účelová propaganda se naplno rozvíjela v těch nejrůznějších podobách. Neunikl jí ani Ježíšek, který dostal velmi tvrdou konkurenci v postavě dědy Mráze. Jakými způsoby chtěli komunisté naučit milovat postavičku z východu? 

 

Ani dnes vlastně není dobojováno. Rozdíl je však v tom, že tentokrát není jako symbol Vánoc představován děda Mráz, ale americký produkt reklamy na limonádu Santa Claus. Oba vousatí a mohutní pánové v červeném mohutně soupeří s tradičním Ježíškem.

V jednom případě se však jednalo o útok politický řízený státem a v druhém případě vše začíná a končí v reklamách a vánočních dekoracích. Jak se v minulosti třeba takový Antonín Zápotocký snažil dědu Mráze představit jako vítanou alternativu místo chudého děťátka v jesličkách? 

Ježíšku, z cesty

Psal se rok 1952 a tehdejší předseda československé vlády se k lidu obrátil štědrovečerním projevem. Ten se z dnešního pohledu stává více než komickým, ale je nutné dodat, že šlo o seriózní záležitost socialistické ideologie. Ježíšek musel ustoupit novému hrdinovi Vánoc. Jako symbol k nenáviděnému náboženství totiž musel zmizet z veřejného života. 

O tom, jak vážně to Zápotocký myslel, svědčí jeho samotná slova: „Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl narodit a bydlet v chlévě Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy?” 

Z vysokých pater československé politiky tak zazněl jasný signál. Ježíšek je nežádoucí a naopak uráží všechen pracující lid. Pomatený výklad odkazu této biblické postavy mělo jedno velmi zajímavé vyústění. O vytvoření zajímavé pointy zde není pochyb. „Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný. Je pěkně oblečený, v beranici a kožichu,” dodal Antonín Zápotocký. 

V jednom projevu se tak z chudého otrhaného miminka stal moudrý a pěkně upravený dědeček, který prostě už neuráží pracující lid jako obnažený Ježíšek v jesličkách. To však nebylo všechno.

Betlém mění symboly

Jak už bylo naznačeno, křesťanská víra se nově nastupujícímu režimu stala na překážku. Jen těžko mohl Lenin a Stalin zápasit se samotným Bohem. Jeden způsob, jak zmenšit jeho význam, šlo přepsáním historie či útokem na tradiční symboly. Některé prostě musely zmizet. 

Když se děda Mráz rozhodl vyrazit z východu do Československa, také mu na cestu svítila betlémská hvězda, ale ta nebyla osamocena. Svítila totiž i rudá hvězda! Mohutná propaganda dědy Mráze nezafungovala podle představ, ale zahladit stopy po křesťanské tradici se komunisté snažili již od počátku 50. let. 

Asi nejznámější je však případ oslav narozenin maršála Stalina v roce 1949. Tehdy se na každém rohu, v tisku a rádiu objevovaly oslavné články, plakáty, které upozorňovaly, že pouhé tři dny před Vánocemi slaví tento zločinec a diktátor svoje další narozeniny. 

Ježíšek prostě musel zmizet. Zakázané bylo zpívat koledy a z knihoven mizely knížky, kde by byla zmínka o Ježíši Kristovi. To všechno trvalo až do roku 1956. Byť byl veřejným symbolem Vánoc děda Mráz, k lidem domů chodil Ježíšek. Československo se tak pomalu vracelo do svých původních vánočních kolejí. Ze strany Sovětského svazu se jednalo o gesto pochvaly, že lid nepovstal jako tehdy v Maďarsku či Polsku.