Zero waste, doma ušité pytlíčky na zeleninu či nákup potravin ve skle. Způsobů, jak žít, abychom zbytečně nezatěžovali planetu, je čím dál tím víc a nejsou ani tolik složité. V každém městě se pomalu otevírají obchody bez obalu a na život bez plastu si pomalu zvyká čím dál tím více lidí.
Když však člověk žije v duchu tradiční konzumní společnosti, plastům a papírovým obalům se vyhne jenom stěží. V tu chvíli přichází na řadu alespoň jedna možná záchrana, která šetří přírodu. Recyklace je v České republice samozřejmostí a čísla v tomto ohledu hovoří jasně.
Na špici
Už jenom pohled na to, kolik procent ze spotřebovaných plastů se recykluje, je dobrá vizitka pro celý národ, byť zlepšit se může každý. V tomto ohledu si totiž držíme nepopulární, ale přece jenom chválitebnou bramborovou medaili.
Před námi jsou lepší pouze v Litvě, na Kypru a Slovinsku. Ti vévodí s 62 % recyklovaného plastu a v České republice se nemusíme stydět za slušných 60 %. Obzvlášť, když vezmeme v potaz, že na hlavu připadá každému občanu České republiky neuvěřitelných 22,5 kilogramů plastů ročně.
Až 73 % občanů pokládá třídění odpadu za samozřejmost a každodenní rutinu. Každý si tím v podstatě zajišťuje alespoň malý odpustek v boji za lepší přírodní podmínky světa. Třídit odpad je totiž to nejmenší. Nejedná se však o samozřejmost, a proto je nutné chválit a motivovat.
Vracíme stromy
I co se týče recyklace papíru, fungujeme celkem efektivně. Devět z deseti papírových obalů se daří na našem území vytřídit, což v podstatě znamená, že devět z deseti stromů se podařilo díky této důslednosti zachránit. Češi si tak za rok mohou sebevědomě a hrdě říct, že zachránili 200 tisíc stromů.
Všem těmto pozitivním číslům nahrává i fakt, že kontejnerů ve městech a na vesnicích po celé České republice přibývá. Navíc se zkracuje docházková vzdálenost, takže se eliminuje lenost a pohodlnost, která člověka svádí vše hodit do jednoho pytle a popelnice.
Někteří nevěří
Stále se však i v České republice objevují lidé, kteří jsou k třídění plastu nedůvěřiví. Nemalý počet obyvatel si totiž myslí, že po rozdělení odpadu do příslušného kontejneru se vše nakonec stejně ocitne na jedné skládce.
Čísla a fakta jsou však mnohem pozitivnějšího charakteru. Linky, které oddělují recyklovaný odpad, fungují v České republice na velmi dobré úrovni. Jen co se papíru týče, se daří využít na další produkty až 95 % recyklovaného odpadu.
Největší problém je však s plasty, protože jich v jednom kontejneru můžete najít až 40 druhů. Je tak velmi těžké najít využití pro jejich další osud. Nejčastěji recyklované plasty slouží na výrobu protihlukových stěn či dílů do automobilů.
Plastový svět
Prvenstvím se však můžeme pochlubit z roku 2016, kdy jsme v Evropě recyklovali plasty ze všech nejvíce. Smutný je však pohled na křivku, která ukazuje, kolik plastů se za rok vyrobí.
V roce 1950 byl plast na nule, ale té doby se jeho výroba zvedla ve světové produkci na neuvěřitelných 381 milionů tun za rok. Největší podíl mají obaly. Není se tak čemu divit, že zahajujeme civilizační dobu s názvem doba plastová.
Když se však člověk probojuje skrze demogogické polopravdy a obrní se vůči militantnímu aktivismu, třeba si najde svoji nerušenou cestu k tomu, že dokáže žít třeba úplně bez obalu. Vše totiž vždy začíná u jednotlivce. V recyklaci se však Češi nemusí vůbec stydět, ba naopak.
