V Československu se z kriminální kauzy s krásnou Hildou stal příběh číslo jedna. Žena, která naplánovala vraždu svého manžela, kapitána československé armády Karla Hanilky, zajímala tehdy snad každého novináře. Jen během vynesení rozsudku jich bylo v síni přítomných dvanáct, novináři z brněnských Lidových novin měli dokonce v soudní síni rezervovaný celý stůl. Mezi veřejností byl o případ takový zájem, že se lístky na soudní stání několik týdnů dopředu prodávaly a kšeftovalo se s nimi. Po vynesení rozsudku smrti dav skandoval: „Pověste ji!“
Hildina matka si žila na vysoké noze
Hilda Hanilková pocházela z rodiny zámečníka a porodní asistentky. Narodila se ve Vídni v roce 1902, o tři roky později se rodina přesunula do Brna. Otec začal pracovat v továrně Austria, velmi brzy byl však kvůli krádeži propuštěn. V roce 1913 byl umístěn do ústavu pro choromyslné, neboť měl trpět progresivní paralýzou. Tam také zemřel. Hilda vychodila základní školu, měšťanku a potom nastoupila na obchodní studia, kde byla rok.
Matka jí pak zařídila místo vychovatelky v maďarském Siófoku. Velmi brzy se však vrátila domů. V roce 1917 prodala matka domek a přestěhovala se s dcerou do bytu v centru města. Opustila také svou práci, přestože si obě ženy žily na velmi vysoké noze. Zdrojem jejich příjmů měly být ilegální potraty. Hilda začala pracovat jako prodavačka luxusního zboží, kde se seznámila s československým legionářem Karlem Hanilkou. V červenci 1921 si ho vzala.
S matkou navštěvovaly luxusní podniky
Jenže Hilda velmi rychle zjistila, že plat Hanilky, který v té době činil asi 1 400 Kčs, je malý na uspokojování jejích potřeb. Byla prostě zvyklá žít si tak trochu nad poměry, ale pořád ji držela Hanilkova hodnost a prestižní postavení ve společnosti. Se svou matkou začala ale Hilda navštěvovat luxusní vinárny, bary tančírny… Tam se seznamovala a udržovala kontakty s vysokou honorací. Toužila se oblékat podle poslední francouzské módy, používat drahé parfémy. Nehodlala se smířit s ničím méně, než je život plný luxusu. Její matka později u soudu prohlašovala, že svou dceru s manželem musela živit.
Hanilka si ale psal už tehdy deník, ze kterého vyplynulo, že svou manželku sice bezmezně miluje, na její požadavky však nemá finance. Navíc se mu takový život ani nezamlouval. Napsal tam dokonce „Největšího nepřítele měl jsem v Charvátové.“ Řeč byla o Hildině matce. Věděl nejen o nelegálních potratech, ale také o tchyniných milostných avantýrách. Předpokládal, že je to právě ona, kdo navádí jeho ženu k nemravnému životu. „Byla jsem nucena poddati se panu X., poněvadž moje matka chtěla mít látku na šaty,“ vypověděla například Hilda.
Manžel se snažil napravit vztahy dovolenou v lázních
Spis obsahoval také dobrozdání duchovního. „Podlehla nerozumným záchvatům vášně a nezřízené žádostivosti po veselém a rozmařilém životě. Že manžel její nebyl schopen jí tolik peněžních prostředků poskytnouti k veselému životu a nádhernému strojení se, vypěstovala si k němu odpor.“
Problémy mělo také působit, že Hanilka byl ze služebních důvodů jen dvakrát týdně doma. Rozvod měl být iniciován tchyní, přičemž on ho striktně odmítal. K čemu jí byl ale zeť, který je dostatečně nezajistil? Na společném výletu se zrodil ohavný plán.
Ještě v roce 1923 přitom dámy odjely společně do lázní. Poslal je tam Hanilka, nejdřív do Mariánských, poté do Františkových. Snažil se urovnat vztahy, ale marně. Ještě předtím obě ženy navštívily příbuzné u Benešova, kde si Charvátová všimla, že se na její dceru dívá bratranec Jan Veselý. A to tak, že by pro ni pravděpodobně udělal snad cokoliv.
Bratranec spoléhal, že Hilda nesežene zbraň
Ženy se shodly na tom, že pokud Hanilka odmítá rozvod, je třeba se ho zbavit. Vymyslely scénář, ve kterém Jan Veselý sehrál hlavní roli. Když se vracely do Prahy, zastavily se u Benešova taky pro něj. Veselému vyjednaly zaměstnání a postupně mu namlouvaly, jak je Hilda nešťastná a že za to může Hanilka. Přitom právě během tohoto období se Hilda chovala maximálně přívětivě, aby si získala Veselého sympatie. V srpnu 1923 se ho poprvé s pláčem zeptala, zda by byl pro ni ochotný Hanilku zabít. Když se jí ptal, jak by to měl udělat, odpověděla, že zastřelením. Veselý nakonec souhlasil. Hilda mu slíbila zbraň, Veselý si ale myslel, že ji neobstará a vše bude v pořádku.
Nakonec se jí to povedlo, předala mu ji a domluvili se, že se Veselý vydá za Hanilkou do Skalice nad Svitavou. Cestou za Hanilkou se Veselý rozhodl, že spáchá sebevraždu. Jenže ve Skalici Hanilku nenašel, a tak Hildě po návratu do Brna řekl, že to nešlo a že se chystá po vraždě zabít také sám sebe. Toho hned s matkou využily a nadiktovaly mu dopis na rozloučenou.
Těhotné Hildě nikdo nevěřil
Nakonec Hanilku zastřelil v září, to byl zrovna v Újezdě u Boskovic. Jeho tělo odtáhl do bramborového pole, zajel si k Charvátové pro peníze a utekl na Slovensko. Četníci ho však zanedlouho zatkli. Snažil se vzít všechnu vinu na sebe, ale svědci vypověděli, kdo to skutečně připravil. Mluvit začal například člověk, u kterého Hilda koupila zbraň. Když na ni došlo, snažila se svalit vinu na svou matku, která ji prý špatně vychovala.
U soudu dostala Charvátová dvacet let těžkého žaláře zostřeného pravidelným půstem. Veselý byl vnímán jako oběť manipulace, dostal tři roky. Nátlak veřejnosti a bulvárních médií nakonec způsobil, že mu byl trest zvýšen na šest let. Hilda dostala trest smrti. V době procesu byla navíc těhotná, působila smutně a klopila oči.
Trest byl zmírněn na 15 let po sérii dopisů, které se za Hildu u prezidenta Masaryka přimlouvaly. Už v roce 1927 však zemřela v pražských Řepích na tuberkulózu. Ještě předtím porodila dceru Naděždu. Ačkoliv tvrdila, že otcem je Hanilka, nikdo jí nevěřil. Pravého otce se však nikdy nepodařilo přes snahu médií vypátrat. Co se s dcerou později stalo, se neví.
Zdroj: kriminalistika.eu, dotyk.cz
KAM DÁL: Pravda o Čachtické paní: V krvi panen se nekoupala. Mělo jít o moc a majetek.
