Největší plošina Mexického zálivu těží ropu z hloubky, která odpovídá výšce pěti Empire State Building

Plošina vpustila do ropovodů první dodávky již ve druhé polovině roku 2019
Zobrazit fotogalerii (3)
12.03.2020 - 08:30  

Na světě najdete stavby, které působí opravdu impozantně. A to nemluvíme o pyramidách či jiných skvostech dávné minulosti. Naopak, stačí se vydat zpět vlastně jen o několik měsíců. Nepodívat se podrobněji na ropnou plošinu Appomattox v Mexickém zálivu by byl doslova hřích. Protože je přelomová hned v několika aspektech. 

Necelých 200 kilometrů od pobřeží Louisiany se uprostřed hladiny Atlantiku tyčí masivní konstrukce, která svým vzezřením nemá daleko k vesmírné stanici. Stojí na čtyřech pylonech a po vstupu do jejích útrob se ocitnete v naprosto svébytném světě. Jde v podstatě o plovoucí město, ve kterém tráví desítky lidí celé dny, týdny i měsíce – řeč je o zaměstnancích ropné společnosti Royal Dutch Shell, která ropnou plošinu Appomattox vlastní a provozuje.

Samotná extrakce ropy probíhá na mořském dně v hloubce přes 2 550 metrů, což je, jako kdybyste na sebe naskládali pět Empire State Buildingů. „Vždycky budu na Appomattox vzpomínat jako na jeden z největších úspěchů mé profesní kariéry,“ vyjádřil se k projektu business opportunity manager společnosti Shell Garry Jordan a při bližším pohledu je evidentní, že nepřehání.

Jako plovoucí město

Parametry Appomattoxu možná překvapí. „Je to jako plovoucí město. Ty jednotlivce, kteří se na stavbě něčeho takového podíleli, musíte zkrátka obdivovat,“ nechal se slyšet Gage Graig, velitel pobřežních operací. Stanici označuje přívlastek poloponorná – nad hladinou spatříme čtyři masivní nosné pilíře, na kterých je ukotvena platforma, kde se den za dnem hemží lidé vedeni jediným cílem, a to maximalizovat objem vytěžené ropy z podvodního podloží.

Každý ze čtveřice dominantních sloupů slouží nějakému účelu. Jeden z nich představuje ubytovnu pro dělníky Shell, další je zas mozkem celé operace, v jeho útrobách se nachází můstek, kde se utváří vůle nejvyššího managementu. Shell, největší komerční investor působící v Mexickém zálivu, se může pyšnit řadou úspěšných a technologicky inovativních ropných plošin, málokterá však dosahuje kvalit a revolucionářství Appomattoxu, největší ropné plošiny v celém Mexickém zálivu.

„Průmyslové přepravě se věnuji už řadu let, nikdy jsem ale nebyla součástí něčeho tak megalomanského. Jenom těžko trumfnete něco, co váží víc než 40 000 tun,“ podotýká obdivně Jillian Hansen, projektová inženýrka se zaměřením na transport a instalace.

Maká se pod povrchem

To nejdůležitější se ale i v tomto případě skrývá pod povrchem. Operace zajišťovaná shora přímo závisí na hladkém průběhu technických procesů na dně oceánu. Ten zajišťuje chod šesti vrtných center, obsluhujících šestnáct vrtáků a pět zařízení na hlubinnou injektáž.

Z hlediska potenciálu se efektivita stanice odhaduje ve vrcholném období na cca 175 000 barelů ropného ekvivalentu za den. Barel ropného ekvivalentu je na tomto místě energetická jednotka, která vyjadřuje energii získanou spálením jednoho barelu ropy. S takovým objemem by se daly naplnit nádrže až čtyř milionů osobních automobilů.

Přelomový projekt milénia

Plošina vpustila do ropovodů první dodávky již ve druhé polovině roku 2019. Celkový postup z fáze projektu do plné funkčnosti se odehrál nezvykle rychle a překonal veškeré prvotní odhady, dle kterých se těžba na stanici měla spustit až v tomto roce. „To, že se Appomattox povedlo zprovoznit před plánovaným datem, a stejně tak za velké rozpočtové úspory, je dokladem našeho vůdčího závazku přicházet s inovacemi i během probíhajících procesů,“ řekl Andy Brown, ředitel ropných vrtů společnosti Shell Royal Dutch.

Georeliéf oceánského masivu Norphlet vyniká v rámci Mexického zálivu ideálními podmínkami – vysokým tlakem i teplotami. Na společnost Shell můžeme pohlížet jako na Kryštofa Columba zmíněné oblasti. V letech 2010 a 2012 stála u objevu nalezišť Appomattox a Vicksburg, ze kterých největší ropná plošina v oblasti čerpá zásoby. O další rok, resp. dva později Shell ohlásila nález dalších dvou ropných rezervoárů, pojmenovaných Rydberg a Gettysburg. Vysněný scénář předpokládá taktéž jejich napojení na těžební systémy Appomattoxu.

Potenciál by se tak maximalizoval na 800 000 barelech ropného ekvivalentu denně, což by samo o sobě kompenzovalo celou čtvrtinu současné produkce všech ropných plošin všech investorů v celém Mexickém zálivu. „Appomattox považujeme za důležitý hub v oblasti Norphletu. Díky jeho umístění na něj můžeme navázat některé z dřívěji využívaných nalezišť, ale má i obrovský potenciál pro ta, která na objevení ještě čekají,“ mne si ruce Brown.

Hotovo v rekordním čase

Dnes Appomattox trůní v zálivu jako korunní princ, obklopený podrobenými plošinkami, zdaleka ne dosahujících mamutích rozměrů velikána z dílny Shell. Rozum zůstává stát nad tím, že samotná konstrukce trvala pouhých 35 měsíců, což u projektu podobně epických rozměrů rozhodně není samozřejmostí.

Během této doby byla finalizována řada kontraktů na dodávky materiálů, technologií i služeb, právníci museli ve spolupráci s příslušnými úřady vyřídit cca 150 povolení týkajících se bezpečnosti a práce ve specificky ztížených podmínkách. Jak již bylo řečeno, tlak v Norphletu konstantně dosahuje hodnot přes 16 000 Pascalů, teploty tady běžně atakují hranici 175 stupňů Celsia. Obé je třeba vzít v potaz, pokud se snažíme o udržitelnost životního prostředí. A nenechme se mýlit, toto maximum mají příslušné americké autority na paměti.

Při samotné konstrukci vycházely expertní inženýrské týmy Shell a jejího čínského menšinového partnera CNOOC z cenných zkušeností nasbíraných během stavby předchozích sedmi stanic. Už v nich totiž museli zohledňovat četná geografická a meteorologická specifika Mexického zálivu.

Velká úspora oproti plánu

A tím oficiální představitelé „Shellky“ zdůvodňují další nepopiratelný úspěch – zefektivněním procesů se podařilo docílit úspory téměř 40 % oproti původnímu rozpočtovému plánu. „Zatímco v Koreji probíhala stavba samotné plošiny, my už jsme operovali na místě, zkoumali jsme podloží, instalovali vrtáky,“ vysvětluje Olayinka Adele, manažerka hlubinných vrtů: „Jako důležité se ukázalo postupovat v krocích. Opakování jednotlivých kroků nám zabránilo dopouštět se stále dokola stejných chyb, a díky tomu jsme firmě ušetřili velké peníze.“

Stavba Appomattoxu zabrala 35 měsíců, přičemž probíhala na více kontinentech. V roce 2017 došlo k jejímu spuštění v jihokorejském přístavu Geoje, odkud byla následně fregatou a podpůrným trajektem s přepravní plošinou převezena do města Ingleside v americkém státě Texas. Odtud byla stejným způsobem dopravena na místo instalace v Mexickém zálivu. Vrtěti ropnou plošinou vážící 125 000 metrických tun není jen tak. Takový kolos vydá dokonce za více než největší letadlové lodě světa.

„Appomattox považujeme za vyvrcholení všech úspěšných projektů, které mu předcházely,“ hodnotí Marno De Jong, Project Manager společnosti Shell: „Naše práce rozhodně nekončí. Naopak jsme se zavázali k povinnosti jej udržovat v provozu na minimálně dalších 40 let.“

Nechal dobře placenou práci a vydal se na kraj světa