Podolská porodnice jako lůno Prahy. Z luxusního sanatoria je továrna na děti

Ústav pro péči o matku a dítě leží na dokonalém místě pod vyšehradskými hradbami
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Narodila se zde půlka Prahy. Tak lze s nadsázkou hovořit o podolské porodnici, která měla na začátku poněkud jiné využití. S nápadem na vystavení impozantních budov pod Vyšehradem přišel profesor Rudolf Jedlička. Nešlo mu však tehdy o budovu, která by sloužila novorozencům a jejich matkám, nýbrž té nejluxusnější klientele. Kdy se záměr změnil a jak to vypadá s porodnicí dnes? 

Celý areál je součástí Pražské památkové rezervace a nachází se v něm památkově chráněná bývalá viniční usedlost Neumanka. Kromě toho je budova dokonale zasazena ve svahu, pod hradbami Vyšehradu. Genius loci doplňuje sousední Vltava a zátoka, kde jsou ukotveny pražské lodě a lodičky. Ústav pro péči o matku a dítě tak bezesporu leží na jednom z nejkrásnějších míst v Praze. Jaký je příběh této unikátní stavby? 

Jedličkův nápad

Celý navenek krásný komplex je složen z celkem pěti budov. Ty vznikly na popud lékaře a mecenáše Rudolfa Jedličky. Jeho ambicí bylo otevřít luxusní a moderní tzv. Pražské sanatorium, které mělo sloužit pouze pro bohatší klientelu. Nákladný projekt potřeboval mnoho finančních zdrojů. Přední čeští lékaři tak založili zájmové sdružení s názvem Pražské sanatorium akciová společnost. 

Do soutěže o návrh sanatoria se zapojil třeba i Jan Gočár, ale realizoval se projekt architekta Rudolfa Kříženeckého. Ten přišel s ideou propojení pěti zdravotnických a hotelových budov v jeden honosný objekt. V úplně původním plánu měly být speciální operační sály, luxusní lázně, salonní síně. 

Výstavba začala v roce 1910, kdy byl zprovozněn malý vyšehradský tunel v sousední skále. Celá honosná budova byla dostavěna v roce 1914 těsně před začátkem první světové války. Oficiální otevření proběhlo 28. června téhož roku. Válka znamenala ohrožení celé budovy a vznikla tak pochopitelná obava, že se luxusní sanatorium změní na vojenský lazaret. To se nakonec částečně opravdu stalo, když pod patronací Červeného kříže byly využívány společenské prostory. 

Návrat ke kořenům

Když skončila první světová válka, navrátil se zdravotnický areál zpět k původní myšlence. Stalo se z něj tedy konečně luxusní středisko pro vyšší vrstvy. Svým vybavením a péčí o pacienty se zařadilo mezi nejlepší zařízení tohoto typu v Evropě. Porodnické oddělení zde bylo až od roku 1925, ale tehdy se vůbec netušilo, že se v budoucnosti stane primárním účelem celé impozantní budovy. 

Druhá světová válka pochopitelně přinesla změny a celé zdravotnické zařízení bylo zkonfiskováno nacistickou okupační mocí. Příslušníci SS tak zde měli ošetřovnu a ozdravovnu. Během pražského povstání byla část budovy zničena dělostřeleckou palbou. Když válka skončila, nějakou dobu areál sloužil pro lidi nemocné tuberkulózou, kteří se vrátili z koncentračních táborů. 

Továrna na děti

V roce 1946 byl areál převeden do vlastnictví ministerstva školství a osvěty s jasným záměrem. Mělo zde totiž vzniknout zdravotnické středisko pro péči o matku a jejich děti, což se naplnilo po velké rekonstrukci v roce 1948. V roce 1951 lze poprvé hovořit o Ústavu pro péči o matku a dítě. Tehdy se zcela unikátně spojila pediatrie a gynekologie. V padesátých letech se tak nastartoval trend, který v podolské porodnici stále roste. Každý rok se zde v té době narodilo kolem 3 tisíc dětí. V následujících letech se rozšiřovala technická vybavenost, která umožňovala složitější porody, kde byly nutné chirurgické zásahy. 

V posledních letech se však jedná opravdu o továrnu na děti. Byť je pro někoho podolská porodnice populární, počet narozených každý rok zásadně ovlivňuje chod provozu. V současnosti je zcela normální, že se zde za rok narodí přes 5 tisíc dětí. Stížnosti jsou zde však velmi často na sekci šestinedělí, ale také na některé lékařské praktiky, které nejdou alternativnější cestou klidných a přirozených porodů. V tom má Ústav pro péči o matku a dítě ještě co dohánět. 

KAM DÁL: Nejlepší české filmy pro každého. Ruský sirotek s Oscarem, lidový Hrabal a podceňované Pelíšky.