Pražská záchytka světovým unikátem. Prvním návštěvníkem byl ruský námořník přesně před sedmdesáti lety

Foto: Profimedia
První záchytka moderního střihu slaví sedmdesát let
 
Autor: Jakub Kučera   jakub.kucera@ctidoma.cz

Pražská léčebna u Apolináře se chlubí jednou velmi unikátní výsadou. V roce 1951 zde vznikla první protialkoholická záchytná stanice, o kterou se nejvíce zasloužil vedoucí lékař oddělení Jaroslav Skála. Unikátní metoda se velmi rychle rozšířila do světa. V čem byla výjimečná a inovativní? Kdo byl prvním návštěvníkem, který zde musel pod dohledem vystřízlivět?

Alkohol je zhouba lidstva a v České republice se jedná o jeden z nejrozšířenějších návyků v kontextu celého světa. Není tak náhoda, že v padesátých letech právě na našem území vznikl dosud neznámý koncept, jak s alkoholismem bojovat. Záchytky jako takové byly po celém světě ještě v před vznikem oddělení u Apolináře spíše represivní. 

To právě lékař Jaroslav Skála změnil. Nechal lidi na oddělení vystřízlivět a následně jim doporučil léčbu. Preventivní protialkohoická záchytka byla na světě s datem vzniku 15. května 1951. Kdo byl prvním pacientem? 

Ochranná stanice? 

„Jaroslav Skála to nejdříve nazval ochranná, potom záchytná stanice, která by nabízela pomoc lidem, kteří mají závažné problémy s alkoholem, pomoci jim v tom akutním stavu a následně jim nabídnout další pomoc. Byla to pomoc lidem, kteří měli problémy s alkoholem dlouhodobě,“ vysvětloval v minulosti pro Český rozhlas Petr Popov, primář Oddělení pro léčbu závislostí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze u Apolináře.

Podle vzpomínek zakladatele tohoto revolučního střediska byl prvním pacientem apolinářské záchytky ruský námořník. V Rusku také mimochodem vznikla úplně první záchytná stanice pro alkoholiky na světě, a to už v roce 1902 ve městě Tula. Jaroslav Skála však přišel s poněkud humánnějším přístupem, který měl řešil příčinu, nikoliv jenom represivně důsledek. 

Princip záchytného zařízení pro nedobrovolný pobyt opilých lidí, kteří jsou nebezpeční vůči sobě a svému okolí, veřejnému či cizímu majetku a třeba se na veřejnosti obnažují, měl v Praze velký úspěch. Netrvalo dlouho a podobný princip a systém se rozrostl do dalších měst v Československu. Stalo se však něco velmi kuriózního.

Podobné pobočky vznikaly také v zahraničí a právě koncept vytvořený Jaroslavem Skálou následovali například v americkém městě St. Louis, kde je v zakládací listině zmínka právě o pražském záchytném zařízení. 

Trocha čísel

Za prvních třicet let bylo v záchytné stanici ošetřeno až 180 tisíc nedobrovolných pacientů, v celém Československu jich bylo více jak jeden milion. Pobočka v Apolinářské stále funguje a naopak se rozrůstá ještě o několik dalších zajímavých oddělení, jakými jsou třeba sexuologie. Velká část personálu a kapacit se však v roce 1993 přestěhovala do nemocnice Na Bulovce. 

V Apolinářské ulici se v současnosti léčí také závislost na návykových látkách, ale také gamblerství a léčba duševních poruch. Existence zařízení, jako je záchytná stanice pro opilce, tak jen podtrhává až přehnaně dobrý vztah k alkoholu, který Češi již tradičně a dlouhodobě pěstují po celé zemi. 

Byť Rusové drží primát, a to nejen v pití alkoholu, můžeme s hrdostí říct, že moderní a profesionální záchytné protialkoholické zařízení jsme otevřeli jako první na světě.

KAM DÁL: Socialistická dálnice uprostřed města. Magistrála je stále nejnepříjemnějším místem Prahy