Prostituce za socialismu. Zakázaná činnost fungovala i přes odpor tehdejšího režimu

Prostituce z ulice pomalu mizí
15.10.2020 - 16:00  

Sexuální tematika byla v minulém režimu tabu. Žádné explicitní scény ve filmech, ani erotická literatura neměly ve veřejném prostoru místo. Lidská touha je však jen těžko uhlídatelná, a proto fungovala prostituce, i když byla nezákonná. Jak se nejstaršímu řemeslu dařilo za minulého režimu a co všechno prostitutky i prostituti riskovali?

 

Sex jako obchodní artikl byl vždy na hraně zákona. Za první republiky byla prostituce v centru Prahy viditelná na každém rohu Starého Města. Za druhé světové války byl pokus prostituci zcela eliminovat a podobně tomu bylo po převzetí moci do ruky KSČ v únoru 1948. Jak se o to pokoušel a proč to vlastně vůbec nevyšlo? 

Prostitutky do táborů

Slovo převýchova už je od podstaty zastřená negativním kontextem. Tímto způsobem se však komunistický režim pokoušel vyřešit situaci s nezákonnou prostitucí v Československu. V roce 1948 byla většina prostitutek odvezena do táborů, kde se z nich měly stát loajální občanky socialistického režimu. Vyhnat jim z hlavy prostituci se však evidentně nezadařilo a údajně většina žen se ke svému povolání po propuštění v roce 1951 vrátila. 

Paradoxně se následně ženy staly jednou ze zbraní Státní bezpečnosti. Ta jejich služby využívala k získávání informací a kompromitaci svého nepřítele. Pokrytectví se nevyhnulo ani papalášům KSČ, kteří často využívali jejich služeb. Existenci prostituce se tak nedařilo eliminovat a je otázkou, zda byla původní motivace vůbec něčeho takového dosáhnout. 

Jediná viditelná změna byla patrná, že se nejstarší řemeslo nemohlo provádět oficiálně. Žádné vykřičené domy jste v Praze ani jiných městech Československa nepotkali. Něco jiného se však odehrávalo v luxusních hotelech v centru Prahy, kde se většina z těchto “převychovaných” dívek snažila ulovit movitého klienta. 

Ve zdejších prostorech socialistických hotelů se totiž točila zahraniční klientela z jiných socialistických zemí, ale někdy sem zavítali také hosti z kapitalistických národů. Ti byli zcela pochopitelně terčem zájmu Státní bezpečnosti a dívky byly vhodnou zbraní na získání potřebných informací. 

Cesta za výhodami

Už samotný systém pracovní morálky v socialistickém Československu šel proti podobnému řemeslu od podstaty. Každý musel být zaměstnán a kdo nebyl, skončil ve vězení za příživnictví. Prostituci se tak většina žen a vyjímečně mužů věnovalo z prospěchářství. Pracovní doba se tak odehrávala během nemocenské nebo mezi směnami v jiné práci. Jak už bylo zmíněno, některé ženy byly přímo pod dohledem StB. 

Služba často nebyla honorována penězi, ale spíše nedostatkovým zbožím, jako bylo luxusní oblečení, elektronika, dobré bydlení či třeba i jídlem. Jednalo se však o hrstku lidí. Prostituce byla pro veřejnost nevyslovené tabu. Kdo byl viděn a přistižen s lehkou dívkou, byl společenský vyvrhel. Politické problémy této osoby se začaly projevovat v pracovních příležitostech nebo možnosti studia jeho potomků. V některých případech se člověk vykoupil loajální spoluprácí s StB. 

Když se moc režimu postupně začala drolit, začala být prostituce sice stále přítomná v neviditelných prostorách undergroundu či luxusních hotelích a restauracích, ale hlavně v osmdesátých letech k tomuto druhu “podnikání” získávalo odvahu čím dál tím více lidí. 

To byl ovšem důsledek toho, že se postupně blížila sametová revoluce a komunistický režim postupně ztrácel na síle. V devadesátých letech se po otevření hranic a nastolení kapitalistického režimu stal pravý opak. Na výpadovkách dálnic, u benzínových pump či v samém centru Prahy se znovu začalo toto tabuizované řemeslo v plné síle znovu představovat ve své úplné nahotě. Neonové reklamy, znělky v televizi na telefonní služby a vykřičené domy Ve Smečkách byly jen drobné detaily v nastupujícím trendu.

KAM DÁL: Prostitutky za první republiky: Oslovení, které by dnes neprošlo, a vykřičené domy na každém rohu

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru