Tank, mašinkvér i brutální chemické zbraně: První světová válka ukázala lidskou zrůdnost v kruté nahotě

První světová válka byla prvním setkáním se šokujícím rozměrem brutálního vývoje válečných technologií
Zobrazit fotogalerii (4)
 

První velký celosvětový válečný konflikt patřil k těm nejrevolučnějším. Naplno se tak odhalilo, jak nebezpečný může být vývoj civilizace a že technologický pokrok znamená výrobu ničivých zbraní, o kterých předtím psali pouze spisovatelé sci-fi žánrů. Jaké zbraně byly za první světové války použité vůbec poprvé? 

Byť vynálezy jako letadlo a ponorka fungovaly ještě před první světovou válkou, právě tento konflikt zdynamizoval jejich vývoj a proměnil je v účinné smrtící zbraně. Prototyp moderní války znamenal konec jedné éry a první velký globální konflikt přinesl na svět pestrou paletu hrůzných vynálezů, kterými šlo efektivně a masově zabíjet nepřátele. Zde je stručný výčet toho, jaké kruté novinky přinesla první velká válka světa. 

Tank

Právě tento obrněný vůz s ničivou silou se poprvé na bojišti objevil během první světové války. Na frontě se poprvé objevil na straně Britů, kteří tank využili v souboji s Němci 15. září 1916. Byť se tehdy jednalo ještě o nedokonalé stroje pohybující se pomalou rychlostí a jejich plynulost pohybu nebyla nikterak okouzlující, i tak Němcům způsobily obrovský šok a krvavou lázeň. 

Tank nesl označení Mark I., britskému vojsku se podařilo prorazit do té doby statickou zákopovou válku. Němci dlouho nečekali a nechali se Brity inspirovat. V průběhu války se k těmto dvou národům přidala ještě Francie. Každá země upřednostňovala jiné výhody tohoto odolného stroje. Buď rychlost a pohyblivost, nebo odolnost a palebnou sílu. První tanky jsou také základem pro jejich dokonalejší verze, které se objeví o několik let později ve druhé světové válce. 

Kulomet

Když se v knize Dobrý voják Švejk objevuje slovo “mašinkvér”, není to nic jiného než označení pro nový typ automatické zbraně, která vešla ve známost jako kulomet. Konec opakovaného nabíjení. Střelba z těchto zbraní mohla být opakovaná a kontinuální. Tím se zcela zásadně změnila taktika a účinnost boje. 

První pokusy o podobný technologický princip zbraně najdeme už v antice a technologický postup byl patentován roku 1884 Hiramem Maximem. Tehdy se však jednalo spíše o kulomet, jenž museli obsluhovat tři až čtyři vojáci. Proto se využíval hlavně v zákopech. Během první světové války však vznikly lehčí braně tohoto typu, které mohly být využity pro pěchotu. Tím se obrázek války znovu více přiblížil masakrům a zcela nutně změnil strategii dobývání a obrany. 

Plamenomet

Tento ďábelský vynález mají na svědomí Němci, ale jeho historie je mnohem hlubší. Už v roce 1901 nabídl německé armádě inženýr Richard Fiedler svůj přenosný Flammenwerfer a ten, který vojáci poznali na vlastní kůži v boji během první světové války, je jen modernizovanou verzí tohoto šíleného stroje. 

Paradoxně se s tímto principem zbraně zacházelo už během starověkých bitev, kde proslul jako řecký oheň. Během první světové války však jeho moderní verzi využívaly všechny ve válce zúčastněné strany. Velmi efektivně byl plamenomet využíván hlavně v zákopovém boji a při likvidaci kulometných hnízd. 

Chemické zbraně

Asi největší lidská zvěrstva přinesla válka na poli chemických a plynových zbraní. Doposud nepoznaný rozměr války traumatizoval všechny přeživší boje, kteří viděli umírat své spolubojovníky šílenou smrtí. Ti, co přežili, byli často zraněni nejen na duši, ale odnesli si nejedno ošklivé zranění. Právě tento způsob války dělá z kapitoly první světové opravdový střet pokroku k nelidskému válčení za hranou. 

Chemické zbraně jsou příkladem toho, jak může být vývoj technologie destruktivní pro celý svět. Byť se historicky pracuje s verzí, že první vynálezci tohoto zrůdného boje jsou Němci, první, kdo během první války použil chemické zbraně, jsou Francouzi. Jednalo se konkrétně o chloracetonové plynové granáty. První velký plynový útok však opravdu předvedli Němci na západní frontě u Nouve Chapelle v říjnu 1914. O rok později byl v boji použít jedovatý chlór. Až Britové si při jeho použití všimli zásadního problému ve chvíli, kdy přišel opačný vítr; totiž mohl poškodit straně, která se chlor pokoušela použít jako zbraň proti nepříteli. Později se tak využívaly hlavně dělostřelecké plynové granáty. 

Zdroj: Historie války, Techmagazin.cz

KAM DÁL: Nepovedený atentát na demokratické ministry. Krčmaňská aféra byla komunisty zametena pod koberec