Věříte, že Neil Armstrong se jako první člověk prošel po povrchu Měsíce 20. července 1969? Pravděpodobně děláte správně. Jeden z nejvýznamnějších dnů, který dokázal, že lidské možnosti neznají vesmírných hranic, však evidentně neuspokojí všechny. Hned několik poznatků se tak stalo námětem k různým teoriím, jež byly sice postupem času vyvráceny, ale jistá pachuť pochyb je přítomná dodnes. Jak to tedy vlastně bylo?
Populární kniha
I dnes stále více jak 6 % Američanů věří, že přistání na Měsíci byl podvod. Začátek těchto teorií má kořeny v roce 1974, kdy Bill Kaysing vydal knihu “We Never Went to the Moon”. Ta se stal rázem velmi populární. Ona reakce veřejnosti a čtenářů této knihy jen dokazuje, že konspirační teorie existovaly již dávno před tím, než začal informačnímu vesmíru vládnout internet.
Dostatečně hlasité šíření nepodložených spekulací mělo velký úspěch a naplno se tedy prokázalo, jak úderně mohou podobné teorie fungovat mezi důvěřivou masou lidí. Nutno dodat, že hlavním důvodem, proč si lidé osvojili obsah Kaysingovy knihy, vycházel z toho, že sám Američan pracoval jako autor technických manuálů pro společnost Rocketdyne, která fungovala i v rámci kosmického průmyslu. Lidé tak měli pocit, že autor knihy ví, o čem mluví. To byl samozřejmě omyl.
Hlavní teorií knihy bylo tvrzení, že se přistání vůbec nekonalo na Měsíci, ale bylo zinscenované a nafilmované ve speciálním studiu na tajné vojenské základně Area 51. Kaysing skvěle využil tehdejší společenské situace. Válka ve Vietnamu a odhalení aféry Watergate vytvořilo úrodnou půdu k podobně pochybně laděným úvahám. O tom, že důvěřivost čtenářů není zanedbatelná, hovoří průzkumy ze sedmdesátých let, z kterých vychází, že až 30 procent Američanů nevěří, že se přistání na Měsíci odehrálo.
Argumenty?
Sám Kaysing vyslovil ve své knize hned několik důvodů, které jsou dodnes velmi populární, a vědecké vysvětlení prostě zatvrzelé konspirátory nepřesvědčí. Jedna z hlavních fabulací obviňuje režiséra Stanleye Kubricka, že to byl právě on, kdo pořídil tak profesionální a věrohodné záběry z Měsíce. Údajně tak měl vytvořit v rámci natáčení filmu 2001: Vesmírná odysea. Byť k tomuto tvrzení nepodložil jediný důkaz, tak se opíral o jeho konzultace se 70 universitami, aby jeho vesmírné záběry z kultovního filmu byly co nejpřesnější.
Samozřejmě nejznámější teorie, které popírají první kroky člověka na Měsíci, zná v podstatě každý. Jedná se o vlajku, která údajně nepřirozeně dlouho vlaje, což ve vakuu podle pochybovačů není možné. Stejně tak si na paškál konspirační teorie vzaly obyčejnou stopu. Její jasný a ostrý otisk evidentně vyprovokoval tento fyzikální efekt prozkoumat zpětně a podobně. Výsledek byl stejný. Stejné podmínky, stejný materiál a stejně ostrá a jasná stopa.
Další dílek do pochybné skládačky je teorie o neviditelných hvězdách na snímku vesmíru. Obyčejný konstrast světla byl však až moc jednoduchou odpovědí. Stejně jako rozbor světla a stínu na Měsíci. Raysing však nebyl jediný, kdo přiživil svou osobní slávu na pochybnostech o jednom z nejvýznamnějších dnů civilizace.
Američan Ralph Rene se třeba opřel do psychologie astronautů. Dokázal dokonce vyčíst z jejich tváře, jak je jim proti srsti být součástí neuvěřitelného divadla lží a intrik americké vlády. Byť v sedmdesátých letech konspirační teorie o přistání na Měsíci slavily velký úspěch, dnes je to poněkud více při zemi. Podle posledních dat pochybuje o pravosti této významné události 10 procent lidí. Nikdy však není pozdě jejich počet rozšířit.
KAM DÁL: Vyvolený ďáblem. Desítky pokusů o zabití Hitlera, které se nezdařily