Socialistické cukrovinky. V šedi minulého režimu zářil punčák a kremrole

Vybrali jste?
Zobrazit fotogalerii (3)
10.02.2020 - 15:00  

Oblíbenost tradičních českých sladkostí stále trvá a ani změna režimu se na jejich existenci neprojevila. Cukrárny po celé republice si nelze představit bez dobrot, které za socialismu představovaly malou útěchu v dobách nesvobody a zmaru. Jaké jsou ty vaše nejoblíbenější? 

Je pravda, že i některé tradiční cukrárny nevydržely tvrdý kapitalismus. Legendární Mlíčňák na Vítězném náměstí v Dejvicích je dnes už pouhou vzpomínkou. Vytlačila ho moderní pizzerie. Chlebíček na stojáka a široká škála dezertů však stále přežívá hned na dalších místech, které často návštěvníkovi připadají, že se zde zastavil čas. 

Co takhle rakvičku?

Kdo viděl film Spalovač mrtvol, jistě si vzpomene na dvojsmyslnou repliku o rakvičce. Když setřeseme poněkud depresivní pachuť příběhu z krematoria, kde zářil v hlavní roli Rudolf Hrušínský, objeví se v mysli vzpomínka na křupnutí rakvičky a na boj se šlehačkou kolem pusy. 

Tento zákusek totiž patří mezi ty nejmorbidnější, ale nejchutnější, které si za socialismu získávaly zaslouženou oblibu. Rakvička v tom však není sama. Dezerty československých cukráren nebavily pouze chutí, ale také názvy. Co třeba takový indiánek? 

Prokousat se přes punč obalený v čokoládě k rozmělněnému piškotu byla zasloužená odměna. Fantazie při vymýšlení názvů je však dodnes záhadou. Vidíte v této cukrovince snad indiána? V Severní a Jižní Americe by se jistě pozastavili, ale vlnu kritiky by jistě zadupala do země cukrová smršť, která se odehrává při každém kousnutí. 

Punčák

Za minulého režimu se zrovna nehrálo tolika barvami jako dnes. S odstupem času je otázkou, zda blikající reklamy jsou právě tou nejlepší reklamou na nový režim, ona ale svoboda vyjadřování a cestování za to rozhodně stojí. Když se však vrátíme na pulty tehdejších a vlastně i dnešních cukráren, musíme si vzpomenout na legendární punčák. 

Ideální dezert, který je jako zrozený pro alkoholiky, zaujme svými pestrými barvami, což za socialismu nebylo úplně běžné. Kdo si rád udělá výlet do minulosti, ať neváhá a kousne si do punčáku. Není cukrárna, která by se nechlubila tímto legendárním dezertem. 

U barev však ještě chvíli zůstaneme. Kdo miluje košíček s krémem a ovocem, musí se mu sbíhat sliny hned při první vzpomínce na křehké kousnutí. Nedělejte se s ním doma a k punčáku v cukrárně přibalte i tento lehounký dezertík. 

Větrník

Inspirovat se ve světové kuchyni není žádná ostuda. Naopak díky tomu vznikají zajímavé mutace, které přežijí i děsivou apokalypsu. Takový větrník totiž přežije bezesporu nás všechny. Zákusek inspirovaný francouzským Chou á la créme byl známý už na dvoře Kateřiny Medicejské. 

Vysoká kalorická hodnota není překážkou a monumentální 15centimetrový větrník nesmí na zabaleném papírovém tácku chybět. Válec ze Saska. Jinými slovy kremrole cukrovkáře děsí už několik desítek let za okny cukráren. Listové těsto ve tvaru „trubičky” je plné krému, který si pravděpodobně obtisknete na obličeji a ušpiní vám vaše vyprané oblečení. V socialismu si však člověk při jednom kousnutí odskočil do cukrového ráje. 

Stezka socialistických cukrovinek končí u laskonky. Jedno kousnutí je jako lahodné zaražení dýky do mozku. O jejím původu není jasno. Některé teorie hovoří o vlivu Itálie, jiné zase o Švýcarsku či Rakousku. Pravá laskonka je však jenom jedna a to je tak vše ze socialistických pultíků československých cukráren.