Narodila se v Českém Těšíně. Po gymnáziu a konzervatoři se specializací herectví a moderování začala svou kariéru trochu překvapivě v zahraničním obchodu.. Za čas zamířila do Pražského kulturního střediska a pak na necelých deset let do divadla Minor. Před nedávnem vystudovala Univerzitu J. A. Komenského, obor sociální a mediální komunikace.
(Přečtěte si také o dalších osobnostech našeho regionu.)
Z televize do nemocnice
Pracovala i v obou našich největších televizích a nyní má na starosti veškerou komunikaci a oddělení marketingu v největší nemocnici v ČR - Fakultní nemocnici v Praze Motole. Žije v Řitce, má pětadvacetiletého syna Tomáše - a velkou zahradu, na které ráda pracuje.
Pracovní kariéra se jí daří, ale má na ni svůj názor: „V televizi udělá za příznivých okolností kariéru i ten, kdo na to takzvaně nemá. To se v nemocnici nestane, protože si lze těžko představit, že primáře nebo přednostu kliniky by mohl dělat nějaký univerzální manager, který vede každých dejme tomu pět let jiný obor. V medicíně zkrátka musíte umět. V televizi někdy stačí buď dobře vypadat a u managerů být ve správnou chvíli na správném místě. A to se někdy stane i těm, co nepatří k nejchytřejším.“
(Bude vás zajímat: Sestry Havelkovy: Svět kolem nás běží, ale my jsem stále stejné...)
Aktuality každý den
„Pidipopularita mi opravdu nechybí, stejně mě nejvíc bavila práce ve střižně - ony tvůrčí procesy, které nejsou vidět, ale nesmírně na nich záleží. Teď vlastně dělám něco podobného – vedeme například nemocniční časopis. Staráme se facebook a ostatní sociální sítě, točíme videa, hlídáme a aktualizujeme webovky, jednáme s firmami o inzerci a reklamě v nemocnici apod.“
Když zradí zdraví
Pavlína nám dovolila zveřejnit i její „zdravotní příběh“. Bude to 5 let, kdy si sama objevila bulku v prsu. Na mamografu ji uklidnili, že to nic není. Ale ono bylo, a Pavlína se zasekla a dožadovala se dalšího vyšetření. Teprve po biopsii se ukázalo, že měla pravdu. Nastal kolotoč – operace ve střešovické nemocnici a potom ozařování.
Bylo to právě v době, kdy nastupovala do Motola: „Řekla jsem jim všechno po pravdě, ale dostala jsem krásnou odpověď: Už jste naše a my se o vás postaráme.“ A tak jsem další léčení absolvovala už tady, místo obědové pauzy jsem běhala na ozařování. Obešla se bez chemoterapie, ale dobírá hormonální léčbu a věří, že je zdravá. My to spolu s ní, víme také, protože… No, podívejte se na její fotografie…
(Čtěte také: Jiří Kuchař je původním povoláním hydropedolog)
Co děláte ve volném čase?
„Především tu zahradu u nás v Řitce, je velká, a tak vozím kolečka s kamením – to tam chci mít, a dělám všechno možné, co je potřeba. Jednou za mnou přišel bagrista od nás z obce a prosil mě, ať už toho nechám. Že furt makám, manželky to vidí a doma jim nadávají, že nic nedělají, ať se kouknou na mě a že chtějí jít s klukama do hospody a že by to zase bylo řečí. Tak jsem tedy jednu sobotu dala nohy na stůl a nechala sousedy v klidu.:-) Mám ráda fyzickou práci. Co ještě dělám? Lyžuju, ráda ale blbě, a v poslední době mě baví malování. Maluju taky blbě, ale ráda. A ráda vařím – ovšem to už dobře.“
Za rozhovor poděkovala JH
(Možná vás bude zajímat: Klid pro mne není, žiju neklidný, ale spokojený život)
