Bratříček mrkve pastiňák. Účinně bojuje s ledvinovými kameny, pozor ale na alergické reakce

Mnohdy je velmi přirovnáván ke své "sestřičce" mrkvi. Ta je ale oproti němu jinak zbarvena a také má trochu jinou chuť. Do čeho se vlastně pastiňák hodí a co může vyvolat u velmi citlivých jedinců?

21.11.2017 - 06:30   |  
Pastiňák je takovým mrkvovým bratříčkem
Zobrazit fotogalerii (3)

Pastinák setý, lidově pastiňák, spadá do čeledi miříkovité, někdy ale také označované okoličnaté. Jedná o vytrvalou bylinku, která je schopna dorůst do výšky 30-100 cm. Rostlina kvete žlutými až žlutozelenými květy ve druhém roce svého života, přičemž doba květu zahrnuje dobu letních prázdnin, což znamená měsíce červenec, srpen, ale také počátek září.

Rostlinka si libuje v teplejších oblastech, kde je schopna získat alespoň trochu slunečního svitu. Co se týká jejího původu, tak ten se lokalizuje na Kavkazu, Blízkém východu a Střední Asii. Rostlina ale postupně zdomácněla také v Evropě a formou lodí byla transportována i do Ameriky nebo Austrálie.

Kořeny pastiňáku se velmi často připodobují mrkvi, nicméně odlišení je v tomto případě poměrně snadné. Kořen pastiňáku lze totiž od mrkve odlišit hlavně mnohem výraznější chutí, ale také bledším zbarvením.

Traduje se, že užití pastiňáku společně s mlékem příznivě působí na léčbu v dnešní době již nepříliš rozšířených souchotin. Římané navíc věřili, že kořeny této byliny jsou afrodiziakem.

Zajímavé léčivé benefity

Svými léčivými účinky je známý nejen samotný kořen, ale také plody pastiňáku. Obvykle se podává jako nálev, který se vytváří z 2-3 lžiček na 250 ml, přičemž je běžné vypít podobné 2-3 šálky tohoto nápoje během jednoho dne. Podobně jako třeba káva či čaj působí značně močopudně a má uklidňující účinky, které se dají přirovnat k meduňce.

Pokud budete podobný nápoj pít, pak se také může dostavit zlepšení chuti k jídlu, pomůže vám ale také při čištění močového měchýře nebo od močových kamenů či písku. Pozor ale na jedno. U velmi citlivých jedinců může být vyvolána alergická reakce, a to ve formě podráždění kůže po styku se slunečním zářením, někdy se tomuto jevu říká také fotodermatóza.

Kromě léčivých účinků je ale také prokázáno, že tato rostlina byla od dávných dob užívána také k přímé spotřebě, tudíž k jídlu. Nejvíce hodnotné jsou v tomto případě samotné kořeny, které mají podobnou chuť jako petržel. Pastiňák je možné konzumovat jak syrový, tak i tepelně upravený třeba v salátech nebo polévkách, přičemž v tomto případě funguje jako standardní kořenová zelenina. Plody zase mohou být součástí kořenících přísad.

Jak ho pěstovat?

Jedná se o nenáročnou plodinu, pro její růst je ale nejvhodnější stanoviště na slunci či v polostínu. Půda by měla být písčitá, vlhká a také dobře hnojená. Jelikož rostlina poměrně dlouho klíčí, někdy až 1 měsíc, je velmi dobré učinit výsev hned zkraje jara, přičemž nejvhodnější je v tomto případě březen.

Pastiňák je bohatší na vitamíny a minerály než mrkev. Obsahuje velké množství draslíku (600 mg na 100 g). Je také cenným zdrojem vlákniny. Jeho 100 g pak obsahuje asi 55 kilokalorií, což je cca 230 kilojoulů.

Jednotlivé rostlinky by měly být přibližně 35 cm od sebe a semínka by měla být 2-3 cm hluboku v zemi. Kořeny se sklízí v době podzimu, kdy se vyjmou ze země a přezimují ve vlhčím písku či rovnou v pařeništi. V krajním případě je ale také možné provést sklizeň už na jaře, je ale třeba to vychytat v době, než se rostlina probere ze zimního spánku, tudíž ještě před tím, než začnou vyrůstat pupeny.

Samotný sběr může u citlivých jedinců vyvolat podráždění kůže, nedoporučuje se tudíž pracovat holýma rukama. Je hlavně nutné ho rozlišovat od bolehlavu plamatého, jehož všechny části jsou smrtelně jedovaté. Bolehlav byl již ve starověku používán jako jed.

Nejlépe tyto dvě rostliny od sebe rozeznáte podle stonku. Pokud je hladký, bez chloupků a jsou na něm nafialovělé pruhy či tečky, pak si můžete být jistí, že se jedná právě o bolehlav. Ten se navíc od pastiňáku liší též svými květy a listy.