Ranní ptáče nebo noční sova? Spánek dopoledne může způsobit velké psychické potíže

Rozdíl mezi lidmi, kteří oplývají aktivitou po ránu, a těmi, jejichž energie vzrůstá až večer, je překvapivě větší, než se zdá. Kdo z nich produkuje větší množství adrenalinu? Jak moc se dva druhy spánku promítají do chování, výkonnosti, charakteru a psychického zdraví člověka? 

10.04.2018 - 11:30   |  
Pravidelný spánek dopoledne může způsobit nemalé problémy
Zobrazit fotogalerii (3)

Každý si občas rád přispí. Někdy je to jen hodina a někdy je z toho celé dopoledne. Z několika spánkových výzkumů lze bezpečně usoudit, že pokud patříte do kategorie lidí, kterým energie stoupá až v pozdějších hodinách a jste tzv. noční sovy, dost možná se o vás pokouší něco vážnějšího.

Jaké jsou tedy základní rozdíly mezi ranními ptáčaty a nočními sovami? V ranních hodinách se tělesná teplota radikálně zvyšuje a k tomu se připojuje tvorba hormonů, což v důsledku znamená vyšší celkovou aktivitu. Když k tomu připojíme i produkci většího množství adrenalinu, je pravidelný spánek s budíčkem v ranních hodinách o hodně prospěšnější.

Zato dopolední spánek vede k celkovému útlumu a člověk je celý den malátný. Jedním z důvodů je oslabení metabolických procesů. Pravidelný život s poruchou spánkového rytmu vede až k syndromovému onemocnění, jehož neblahé účinky se projevují ve změně chování a slabé výkonnosti. 

Co je to syndrom odkládané spánkové fáze?

Syndrom byl poprvé popsán v roce 1981 Dr. Elliotem D. Weitzmanem.

Tímto syndromem trpí lidé, kteří většinou své aktivity projevují v pozdních nočních hodinách a usínají až několik hodin po půlnoci. Tento styl života zásadně ovlivňuje jejich schopnost se vzbudit v ranních hodinách, a tím se dostávají do začarovaného kruhu. Dlouhodobý život s tímto syndromem může vygradovat až k vážnějším zdravotním problémům, které se týkají hlavně psychiky. Neblahé psychické účinky se v malé míře projevují asociálním chováním a ve větší míře poruchou osobnosti. Syndrom dokonce vede k depresím, protože může souviset s rozhozením hladiny melatoninu, který se tvoří za tmy. Paradoxem poruchy je, že i přes spánkový deficit je těžké usnout. 

Syndromem odkládané spánkové fáze trpí asi 0,15 % dospělých. To jsou tři lidé ze dvou tisíc. 

Když chci být ranní ptáče...

Lidé, kteří se snaží se syndromem bojovat, aby přizpůsobili svůj režim běžnému spánkovému rytmu, zažívají efekt, kterému se říká "sociální jet lag". Lidé, kteří tento stav znají, ho přirovnávají k trvalému šestihodinovému jet lagu. Jejich osobnost pak prochází stavy velké únavy, dezorientace a silné podrážděnosti.

Není tedy vůbec jednoduché se převychovat z nočního bdění k pravidelnému životnímu rytmu ranního vstávání. Za svou snahu však budete odměněni větší energií a vyhnete se tak potenciálním psychickým problémům. 

Doktorka Tomanová: Pokud chcete běhat opravdu pro zdraví, chraňte klouby a páteř. Rozhovor čtěte zde.