Lupénka jí zkroutila prsty na rukou, má operovaná kolena. Pořád ale funguje

Lupénka postihuje kolem dvou až čtyř procent středoevropské populace. Nejedná se o onemocnění ohrožující život, ale má obrovský vliv na fyzickou, sociální a hlavně psychickou stránku života. Na druhou stranu lupénka není jen povrchová kožní choroba, ale je spojena s řadou onemocnění (tzv. komorbidit), jakými jsou psoriatická artritida a mnoho dalších. 

06.04.2019 - 17:30  
Léčba existuje, ale ani dnes není stoprocentní
Zobrazit fotogalerii (3)

Paní Eva (59 let) bojuje s lupénkou od svých třiceti let. Nejprve se jí objevil malý flíček ve vlasech, který se ale postupně rozšířil po celé hlavě a během jednoho roku i na obličeji. V době, kdy se paní Eva s tímto onemocním léčila, byly k dispozici jen masti a koupele, které jí ale bohužel nijak nepomáhaly.

Lupénkou netrpěl nikdo z její rodiny, proto ji přisuzovala vypjatým stresovým situacím, kterým v té době čelila. I přes snahu se jim vyhýbat se lupénka začala šířit a postihla i klouby. Někdy kolem 45. roku paní Evě diagnostikovali psoriatickou artritidu. Nastal kolotoč vyšetření, zahájení nejrůznějších léčebných procedur a užívání mnoha léků.

První záznamy o lupénce jsou nedohledatelné. Popisy kožních projevů se objevily již u starověkých civilizací, v egyptských papyrech, přibližně před 2 tisíci lety. Historie lékařství dokládá, že se lupénka vyskytovala už před 4 tisíci lety. 

Operace nepomáhaly

Kvůli velkým bolestem kolen podstoupila i operaci. Nic ale nepomohlo. Lupénka se podepsala nejen na jejím zdraví, ale i osobním a pracovním životě. Práci si hledala dle zdravotního stavu, takže se většinou jednalo o nenáročné zaměstnání, např. uklízení kanceláří. Stále musela myslet na to, aby si při větších bolestech mohla na chvilku odpočinout. Často se setkávala také s negativní reakcí okolí.

"Lidé se na mě dívali jako na malomocného člověka. Ve vlasech jsem měla velké šupiny, které mi padaly na oblečení, také červené skvrny na obličeji a na krku.  Nejhorší pro mě bylo, když jsem šla ke kadeřnici. Bylo na ní vidět, že se mě štítí. Po této zkušenosti jsem tam přestala chodit a stříhala a barvila mě moje neteř," vzpomíná paní Eva. 

Nikdy se nevzdala

Mezi její největší záliby patřilo háčkování a pletení, kterým se ale s postupem nemoci nemohla věnovat. Měla oteklé všechny klouby v těle. Paní Eva se ale nevzdala! Začala chodit do posilovny, aby se udržela trochu v kondici. Když už ani to nebylo možné, našla si další zálibu - paličkování. Tím si trénovala prsty, které se jí vlivem nemoci začaly kroutit. Chodila na různé kurzy, kde potkala nové lidi. Začala jezdit po výstavách a vést i své kroužky, kde dodnes vyučuje děti i dospělé.

Před čtyřmi lety paní Evě nasadili biologickou léčbu, na kterou dojíždí do specializovaného dermatologického centra. "Lupénka mi zmizela a také jsem přestala mít tak velké bolesti kloubů, čímž jsem konečně mohla omezit užívání léků proti bolesti. Biologická léčba mi pomohla vrátit se zpátky do života. Opět mohu dělat některé věci jako dřív, i když někdy s obtížemi, protože mi nemoc zkroutila prsty na rukou a mám operovaná kolena, ale i tak funguji," dodává. 

Klíčová slova: