Co dělá žvýkačka s vaším žaludkem, když ji spolknete? Nic pěkného to není

Žvýkačka se musí vyplivnout pokaždé. Podobnou větu jste jistě slyšeli od svých rodičů určitě během mládí nespočetkrát. Co se ale skutečně v žaludku děje, když žvýkačku spolkneme, je to skutečně nezdravé?

21.04.2019 - 17:30   |  
Zažívací problémy nejsou nic příjemného
Zobrazit fotogalerii (3)

Žvýkání patří k denním rituálům spousty lidí, někteří si bez ní dokonce již nedokáží představit život. Váže se k ní ale také notorická fráze, kterou jsme bombardováni ze všech stran. Každý nás totiž neustále přesvědčuje o tom, že si máme dát pozor, abychom ji nespolkli, že nám hrozí slepení žaludku a následné problémy. Ve skutečnosti je ale pravda trochu jinde.

Polykat žvýkačku není dobrým nápadem

Existuje ve skutečnosti opravdu pádný důvod, proč bychom právě žvýkačku neměli spolknout, tak jako to děláme u všech ostatních potravin? Však náš žaludek je schopen zpracovat prakticky cokoliv - sacharidy, bílkoviny i vlákninu. V žaludku ale působí speciální enzymy, které tyto ingredience rozkládají a dělají je stravitelnými. To se právě díky žvýkačce nepodaří.

Z čeho se vlastně skládá?

Můžeme uvést hned dvojici skupin. Kaučukové složení nazývají výrobci žvýkaček bází. Ta se skládá z kaučuku, živice a mléčných šťáv ze stromů sapodilla, které rostou v džunglích ve Střední Americe.

Vůbec první žvýkačka v historii byla představena v roce 1911 ve Spojených státech amerických.

Šťáva kape prostřednictvím řezu v kmeni, dále se zahušťuje, díky čemuž se získává tzv. čikle, což je přírodní elastická hmota, která je přísadou k bázi. Použité ale mohou být i jiné přírodní nebo syntetické přísady - spojiva, změkčovadla nebo plniva.

Co se po spolknutí stane?

Jak to tedy vlastně s tím polykáním žvýkačky je? No, skutečně se nestane nic dramatického. Asi jen to, že trávicí enzymy gumovou masu nerozštěpí a nedokáží rozložit. Sice se přísady, jako je například cukr, filtrují, guma ale sama o sobě zůstane beze změny a vyloučí se z těla. Takže nám rozhodně nezalepí žaludek a dokonce ani nevytvoří žádný obrovský chuchvalec, kterého se nebudeme moci do konce života zbavit.

Speciálním druhem žvýkaček jsou nikotinové, které uvolňují nikotin do organismu, což by mělo pomáhat při snaze skončit s kouřením.

Je ale pravdou, že nás rodiče před spolknutím žvýkačky nevarovali úplně zbytečně. Mnoho z nich totiž v dnešní době obsahuje syntetická sladidla, například sorbitol. Žvýkačky “bez cukru” sice dokáží šeřit naše zuby, ovšem pro střeva představují obrovský problém.

Kdo totiž konzumuje příliš mnoho sladidel, tak zaplatí daň v podobě nadýmání, křečí a průjmů. Sorbitol totiž oživuje trávení, střevo tak není schopné absorbovat tuto látku, která následně zůstane v trávicím traktu, kde váže vodu a zkapalní tím stolici. Výsledkem tohoto procesu není nic jiného než průjem.

Jaké množství je vlastně povolené?

Mluvme nyní o žvýkačkách, které se prodávají označené jako “bez cukru”. Je třeba si uvědomit, že potraviny, které obsahují více než deset procent sorbitolu, mohou po nadměrné konzumaci vyvolat laxativní účinky. Od pěti gramů může sorbitol vyvolat nadýmání, od deseti pak vodnaté průjmy.

Už jeden samotný plátek žvýkačky velmi často obsahuje až 1,25 gramu sorbitolu, díky čemuž se ke kritické dávce dostaneme opravdu velmi rychle. Pravdou ale je, že se sorbitol též nachází v ovoci a nebo jiných sladidlech (xylitol, manitol, maltitol).