Stačí chvíle a už nic nepomůže. Invazivní meningokoková onemocnění jsou rychlý zabiják

I jedno malé klíště dokáže nadělat pořádnou paseku
Zobrazit fotogalerii (3)
11.12.2019 - 14:00  

Invazivní meningokoková onemocnění patří mezi nejrychleji probíhající infekční nemoci. Původcem je bakterie Neisseria meningitidis, kterou se lze nakazit podobně jako chřipkou či rýmou – kapénkovou infekcí. Pokud se onemocnění rozvine, postupuje velmi rychle a nejčastěji se projevuje jako zánět mozkových blan (meningitida), nebo otrava krve (sepse). I přes včasnou lékařskou péči mohou být následky smrtelné.

Invazivní meningokokové onemocnění se může u člověka rozvinout během několika hodin – následky si ale nese celý život. Nástup nemoci je zrádný – začíná totiž nenápadně – stejně jako běžná viróza. Pokud v počáteční fázi nemoci navštívíte lékaře, ten zpravidla nic závažného neshledá, a to dokonce ani na krevním obrazu, a pošle vás tedy domů s běžnými doporučeními k léčení například kataru horních cest dýchacích, chřipky apod.

Selhání důležitých orgánů

"Že se jedná o meningokoka, lze poznat většinou až když se objeví projevy na kůži, organismus už je zaplavený bakterií a pacientovi jde o život," upozorňuje MUDr. Hana Roháčová, Ph.D., primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce. Léčba pak probíhá antibiotiky, ale i přes její včasné zahájení organismus boj s bakterií nemusí zvládnout.

Život po meningitidě často bývá o dost jiný oproti tomu, jak postižený a jeho rodina žili před onemocněním. K trvalým následkům nejčastěji patří selhání důležitých orgánů – například ledvin, hluchota, slepota, mozková obrna, epilepsie, neurologické poruchy, amputace částí těla – nejčastěji končetin z důvodu nekrózy, mentální retardace a další.

Nejohroženější skupiny

Vstupní branou meningokokové infekce je sliznice nosohltanu. Pokud ji bakterie překoná, může dojít k rozvoji nemoci. Zvýšené riziko tak představuje narušená sliznice – předchozím respiračním onemocněním, prašností, pobytem v zakouřeném prostředí a podobně.

Nakazit se může kdokoliv – nejohroženější skupinou ale jsou malé děti do čtyř let a dále pak dospívající a mladí dospělí. Ti navíc představují skupinu s nejvyšším výskytem bezpříznakových nosičů – tedy jedinců, kteří sice mají bakterii v sobě a mohou ji přenést na lidi ve svém okolí, u nich samotných ale k rozvoji meningokokového onemocnění nedochází.

Možnosti očkování

V současnosti lze očkováním pokrýt nejčastěji se vyskytující séroskupiny meningokoka, a to kombinací dvou vakcín: jedna je proti skupinám A, C, W a Y a druhá proti séroskupině B. Pro co nejširší ochranu se doporučuje kombinovat oba typy vakcín s tím, že očkování lze uskutečnit současně nebo s odstupem minimálně 14 dnů. Vhodné očkovací schéma a načasování vakcinace je dobré konzultovat s lékařem.

Jak říká MUDr. Pavla Křížová, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy Centra epidemiologie a mikrobiologie SZÚ: "Přestože u nás infekční meningokoková onemocnění nezpůsobují vysokou nemocnost, je prevence očkováním velmi žádoucí vzhledem k vysoké smrtnosti a vysokému procentu celoživotních devastujících následků, které změní život nejen přeživšího pacienta, ale i jeho rodiny."