Od krásných nových bot až k osobnímu krachu: Jak poznat shopaholika?

Shopaholičky se s kamarádkou často podporují
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Velmi nebezpečná závislost na nakupování postihuje především ženy. Začíná nevinně a stupňuje se v obtížných obdobích. Radost z věcí je čím dál tím menší a vztahy čím dál tím horší. Jak poznat, že jste shopaholici, a najít cestu z obchodu je stále složitější?

Radost z nákupu je vlastně největším marketingovým tahem. Dnes si už člověk totiž ve velké míře nepořizuje to, co potřebuje. Kupujeme si pocit. Jiný pocit nám dají drahé sportovní značky, jiný luxusní kabelky nebo boty. Jakmile vám začne závislost přerůstat přes hlavu, téměř není cesty zpět.

"Tato závislost často začíná v období, kdy máme peníze. Jenže s ní nás velmi rychle opouštějí. Chvíle radosti z nákupu se zkracují a jsou méně intenzivní, ostatně jako u každé jiné závislosti," vysvětluje doktorandka psychologie Helena Rozsívalová.

Jako shopaholičky se mladé ženy označují i s jistou dávkou hrdosti. Jde o to, že na to mají. Myslí si, že touto nemocí vyjadřují i svůj vybraný vkus a to, že jsou krásné. Mnohé youtuberky podporují ostatní v nákupech videi, kde se chlubí novým oblečením. Tomu typu videa se říká HAUL nebo Unboxing. V ČR se natáčí i kanál Shopaholic Nikol, jde o dívku, která svou tvorbu pojmenovala tak trochu sebeironicky.

"Shopaholičky jsou daleko častěji ženy nežli muži. Ačkoliv ani to není výjimkou. Někteří nakupují raději na internetu, jiní zase mají požitek z obíhání obchodů a zkoušení. U žen se občas závislost pojí s přátelstvím, což je obzvláště nepříjemné. Dvě shopaholičky se podporují v akci, navíc se snaží trumfnout jedna druhou," vysvětluje možné komplikace.

Když se jedna rozhodne, že je to problém, tak jí to druhá vyvrací. Občas i nabízí peníze. "Se závislostí je pak možné ztratit i přítelkyni, což je často velmi bolestivé, protože jde o jediného člověka, který rozumí, o čem to je," popisuje běžné případy psycholožka. Je také potřeba si uvědomit, že vzhledem k času, který jsou schopaholici schopní strávit v obchodě, je pro ně velmi obtížné udržovat přátelství i vztahy s rodinou.

Závislosti podle psycholožky nejčastěji propadají osobnosti, které v dětství prošly materiálním strádáním a nové věci nosili jen svátečně. Porušené rodinné vazby, nuda, deprese, stresující situace a neschopnost vyplnit svůj čas smysluplně často vedou k vzniku podobné nemoci.

TEST: Zkuste si sami pro sebe odpovědět na následující otázky:

  • Musíte si každý den něco koupit?
  • Myslíte každý den na nákupy?
  • Kupujete si věci, které nepotřebujete?
  • Máte větší radost z věcí, než z čehokoliv jiného?
  • Jak dlouho se z věcí radujete? Vydrží vám radost měsíc, nebo jen do dalšího dne?
  • Cítíte, že čím dražší, tím větší radost?
  • Kupujete věci impulzivně, nebo s rozvahou?
  • Říká vám okolí, že to přeháníte?
  • Považujete nakupování za zábavu?
Rizika chorobného nakupování: Riskujete zničené vztahy, také svou vlastní vůli, která je čím dál tím slabší, a s ní klesá i vaše sebevědomí. Nejvíce přitom pocítíme nejspíše osobní krach, případně exekuce, které nás mohou dostat i do vězení. Při nedostatku peněz se totiž někteří uchylují i ke krádežím. Jedna závislost navíc často otevírá dveře dalším. 


Ve skříni se mi hromadily tašky

"Všechno to začalo tak, že jsem dostala dobrou práci v Praze. Vydělávala jsem nějakých 30 tisíc, což pro mě bylo strašně moc. Jako studentka, navíc z chudé rodiny, jsem obracela každou korunu, jenže s první výplatou jsem se ocitla v ráji," popisuje Kateřina Dunčová nevinné začátky.

Najednou nemusela kupovat věci ve slevách a v sekáčích. Šla po nových kolekcích a měla strašnou radost z každého kousku. "Všichni mě chválili, jak jsem krásná. Člověk samozřejmě kupuje i kvalitní kosmetiku, parfémy. Navíc jsem měla pocit, že si to zasloužím. Všechno jsem poctivě "investovala" do sebe. Respektive do věcí," vysvětluje Kateřina pohádku, ve které se ocitla.

Když jí přítel začal říkat, ať tak moc neutrácím, neposlouchala ho. "Myslela jsem si, že na mě jen žárlí. To stejné, když mi to říkala máma, která vydělávala podstatně méně. Já na to nedbala a dělala si radost každý den. Nikdy jsem nevynechala. Před přítelem jsem schovávala nové oblečení a potají stříhala cedulky. Tvrdila jsem, že ty šaty už mám přece dlouho."

Ostuda a přiznání

Když se rozešli, cítila velkou úlevu i proto, že už nemusí řešit, jak schovávat tašky a nové věcí. Bohužel jí radost nikdy nevydržela dlouho. "Ještě na první oblečení šatů jsem se těšila, ale pak už zůstávalo všechno jenom v originálních taškách. Cítila jsem se prázdná, i když moje skříň praskala ve švech. V práci mi to nešlo a peníze ubyly. Jenom utrácet jsem nemohla přestat. Až jsem najednou neměla dost peněz na účtu, abych zaplatila nájem. Byl to horor a já musela s pravdou ven."

Všechno s ostudou vysvětlila doma. Oba rodiče brečeli. "Byl to nejhorší okamžik mého života. Zaplatili za mě moje dluhy na kontokorentu. Já přitom musela slíbit, že se budu léčit. Dost se mi to daří a já přicházím na to, co jsem si tím vlastně kompenzovala," vzpomíná s hořkostí v hlase Kateřina. "Snažím se teď šetřit, dobře jíst a investovat do zážitků, ne do věcí. Také mám nového přítele, který o mém problému ví a moc mě podporuje."