Inteligence za ostnatým drátem: Uranový lágr Vojna ukazuje, jak komunisti mučili své nepřátele

Nedaleko Příbrami se nachází muzeum, které upozorňuje na krvavou kaňku naší historie. Uranový lágr Vojna je jediným zachovaným koncentračním táborem, který je vybudovaný jako vězení pro nepohodlné nepřátele komunistické moci. Stovky lidí se každodenně museli v těžkých a nebezpečných pracovních podmínkách pohybovat na hranici života a smrti. 

09.04.2018 - 11:00   |  
Život za ostnatým drátem
Zobrazit fotogalerii (5)

Koncentrační tábor Vojna vybudovali v roce 1947 němečtí vojenští zajatci v první řadě pro sebe. O dva roky později byli předáni zpět do Německa a tábor byl postupně plněn takzv. nepřáteli lidově demokratického lidu.

Vězni byli většinou bojovníci proti komunistickému režimu a nepohodlné elity národa. Představitelé domácího i exilového odboje z druhé světové války, kněží, intelektuálové a demokratičtí politici se tísnili v nehostiných podmínkách malých dřevěných ubikací, doslova hlava na hlavě. 

Úklid a umlčení elity národa byla běžná praxe, kterou režim posiloval svoje diktátorská pravidla.

Zdivočelá země

Nepochopitelnou krutost komunistického režimu ilustruje řada významných osobností, které si místo uznání vysloužily tu nejtvrdší práci a život v nesvobodě. Jedním z nich byl i hrdina druhého odboje generál Rudolf Pernický, který byl vězněn 11 let. Stejným táborem prošel i sekretář Jana Masaryka, Antonín Suk. Věděl snad něco o záhadné smrti syna zakladatele národa?

Pravděpodobně nejznámější jméno, které bylo na několik let nuceno pracovat v uranových dolech lágru Vojna, byl Jiří Stránský. Ten svoje osobní zkušenosti zpracoval do románu Zdivočelá země, který je širší veřejnosti znám hlavně díky stejnojmenému seriálu v hlavní roli s Martinem Dejdarem. Osud Antonína Maděry je z velké části inspirován osudem samotného Jiřího Stránského. Vězení se nevyhnuli ani hokejoví mistři světa z let 1947 a 1949. 

Původně byl tábor Vojna zaplněn počtem 500 věznů a během šesti let se číslo trestanců vyšplhalo až k počtu 1 517. 

Smrt za cenu atomové bomby

Když sečteme veškerou produkci uranové rudy v českosloveských lágrech, dostaneme se na číslo 98 000 tun vytěžené suroviny. Jejím jediným odběratelem byl Sovětský svaz, který ji používal k vývoji atomové bomby. Paradoxem tedy je, že inteligence našeho národa byla nucena napomáhat Stalinovi k výrobě té nejničivější zbraně naší civilizace. 

Političtí vězni pracovali v prostředí, kde byli neustále vystaveni záření smrtelně nebezpečného uranu. U mnoha z nich se časem projevovaly nemoce jako rakovina plic a vážná zranění způsobené špatnými pracovními podmínkami. Celkové oběti těchto nucených prací se počítají na několik stovek. Podle přiznaných údajů komunistických úřadů bylo v uranových táborech zastřeleno 31 věznů při pokusu o útěk a 439 obětí "různých nehod". Reálná čísla jsou však zcela jistě větší. Trvalé následky dlouholeté práce v blízkosti uranu a těžké fyzické práce se projevily i několik let po propuštění na amnestii v roce 1961. 

Za ostnatým drátem tábora Vojna byli odsouzeni k nucené práci i hokejoví mistři světa z let 1947 a 1949. Důvodem bylo údajné podezření z plánované emigrace. 

Naivní pokus o převýchovu

Komunistický režim se v rámci pracovních táborů soustředil i na propagandu mezi samotnými vězni. Pravidelně se museli vzdělávat ve spisech Lenina a Stalina, což bylo spíše úsměvné, protože nikdo z politických věznů ani trošku nevěřil v komunistický "ráj" na zemi.  

Když režim v šedesátých letech uvolňoval poměry, tak se všechny tábory nucených prací musely zavřít. Celoplošná amnestie v roce 1961 osvobodila všechny přeživší vězně, ale šikana v podobě sledování StB pokračovala dál. 

Jediný svého druhu

Dnes je památník Vojna u Příbrami jediným dochovaným unikátem, kde si lze připomenout krutost komunistického režimu, který odměňoval hrdiny tvrdou a smrtelně nebezpečnou prací. V roce 2001 je vyhlášen kulturní památkou a od roku 2005 je otevřený veřejnosti jako pietní místo.

Když nemůžeš, přidej: Po Emilu Zátopkovi šli sportovci i komunisté. Čtěte zde.