Jak vznikala jména rostlin? Některá jsou opravdovým rébusem

Přemýšleli jste někdy nad tím, co vlastně ukrývají názvy rostlin? Pokud se do toho dáte, pak asi zjistíte, že je to velmi těžké. Čas od času je to nejen hlavolam, ale také pořádné jazykové cvičení. Jakými způsoby vlastně názvy vznikaly?

19.04.2018 - 12:00   |  
Přemýšleli jste někdy nad tím, co vlastně ukrývají názvy rostlin?
Zobrazit fotogalerii (3)

Nejsložitější jsou bezesporu latinská jména, ale ani český jazyk se v botanickém názvosloví rozhodně nenechá zahanbit. Hlavní zásluhy má na botanické i zoologické terminologii švédský přírodovědec Carl von Linné. Od jeho dob se totiž rostliny i zvířata označují alespoň dvěma názvy. První je rodový a druhý druhový.

Kromě rodového a druhového jména se čas od času vyskytují také další označení. Máme na mysli zejména variety nebo poddruhy. Výběr každého zahrádkáře, ale i zahradníky ovlivňuje ještě jedno jméno, kterým je název kultivaru. To má v češtině ekvivalent odrůda a právě ta nás často zajímá úplně nejvíce. Je totiž velmi důležité, zda kupujete odrůdu jabloně zimní nebo letní.

Kultivar tak rostlinu nejen odlišuje od základního druhu, ale může také naznačit, vysvětlit, něčeho dosáhnout, ale i zcela pokazit a rozhodnout o tom, jestli si rostlinu ve finále domů pořídíte, nebo se rozhodnete naopak.

Některá jména odrůd jsou malebná a navíc se dobře pamatují. To pak značně ovlivňuje prodejní úspěch či naprostý propadák. Jako příklad se hodí odrůda hortenzie latnaté, která dostala do vínku jméno "Pinky Winky", které je hravé a nelze ho nezapomenout. Podobnou hravost přináší také růže "Sexy Rexy".

Pojmenování rostlin vzniklo také lidovou tvořivostí. Pod vlivem obchodního úspěchu vznikly názvy jako rýmovník, chřipkovník nebo mexický eukalypt. Často ale získávají jména i podle velikosti, tvaru, barvy nebo svého odstínu. Často se jedná také o zeměpisný původ.

Latinská terminologie

Pokud se jedná o domácí odrůdu, pak se někdy dá z názvu vyčíst i její základní vlastnost - třeba u jabloně "Průsvitné letní". Ve většině případů ale na češtinu můžete zapomenout, protože jsou názvy často cizího původu. Existuje ale i řada slov, které nejenže vystihují některou z vlastností, ale navíc se v latině hodně často opakují.

Jde hlavně o slova, která vyjadřují tvar, původ nebo barvu. Třeba slovo "globus", což je model zeměkoule, se celkem snadno dovtípíte, že odrůda javoru, lípy nebo túje, která se označuje jako "Globusa", bude kulovitého tvaru. Naopak kultivar "Nana" značí, že bude rostlina malá nebo dokonce zakrslá.

Druhové označení

Podobná slova se nemusí nutně týkat pouze odrůd, ale klidně i druhů. Často v tomto jméně bývá uvedena určitá vlastnost, která ji dobře popisuje. V botanickém názvosloví se můžeme setkat třeba se slovem "foetidus", což znamená smrdutý, nebo naopak “odoratus” či "fragrans", což je zase vonný.

Takových příkladů je ale opravdu hodně a v mnoha z nich vám tato slůvka pomáhají se orientovat ve složitém systému rostlinných jmen a udělat si alespoň základní obrázek o rostlině, kterou si chcete třeba pořídit. Někdy se ale narazí i na zavádějící charakteristiku rostliny.

Třeba u dubu bahenního z USA, který dostal své jméno omylem. Byl sice poprvé nalezen v bažinách, ale nerostl přímo v nich. Dařilo se mu naopak na přírodních muldách, které vystupovaly nad úroveň bažiny. Na své jméno tak nemůže být dvakrát pyšný.

Česká pojmenování

Mnozí zahrádkáři raději využívají českých názvů. To by se samozřejmě mohlo zdát jako nejjednodušší varianta, ale orientovat se v nich je naopak složité. Například v rámci Slovníčku rostlinných rodů a druhů, které pro všechny fanoušky zahradničení připravil v roce 1927 Jan J. Těšitel, najdete z písmena K hned v řadě za sebou - Klanochlop, Klanochor, Klanoklok a Klanokvět. A to je tedy už pořádný jazykolam!