Zemský RaJ to na pohled. Pivo a guláš na stojáka, ruské vejce z automatu. Jak se jedlo za socialismu?

Jídlo je součást kultury. Každá země má svoje unikátní recepty a způsoby stravování. Stejně tak socialistické Československo muselo z bídy a nedostatku potravin sestavit alespoň nějaký jídelníček. Co se tedy jedlo, když bylo co?

22.11.2018 - 15:00  
Do Koruny na stojáka
Zobrazit fotogalerii (7)

Po ránu na gulášovku s malým pivem za pár korun. To byla pravá socialistická snídaně. Žádné křupavé francouzské bagety, ani vyvážená dietní strava. Hned na start nového dne nebylo nic lepšího než vyjít do zaměstnání s malým množstvím alkoholu v krvi.

A kdyby postupně vyprchal, už v jedenáct si na obědě dáme rovnou dvě velký. V gastronomii minulého režimu najdete možná nostalgii, ale romantiku rozhodně nehledejte.

UHO

Jistě víte, co se schovává pod touto záhadnou zkratkou, a není to žádný mimozemský nález z oblasti 51 v U.S.A. Pokud jste šli za socialismu do restaurace, tak jste si museli zvyknout, že univerzální hnědá omáčka vládne vašim talířům.

Čerstvost byste hledali stejně marně jako úsměv na rtech číšníka, ale zato jste často zůstali překvapení, kdy se kýta zázrakem změnila na plecko. Zaměstnanci s mizernými platy tak pravidelně hledali, jak si přivydělat nějakým podvodem a okrádáním.

Stravování za minulého režimu bylo pod patronací státního podniku Restaurace a jídelny, který byl známý spíše pod zkratkou RaJ. Kromě tradičně hnědé omáčky jste na jídelníčku mohli pravidelně najít svíčkovou a guláš.

Božský smažák

V sedmdesátých letech však přišel boom, který nás neomrzel ani dodnes. Smažený sýr byl podáván spíše s bramborem, protože hranolky představovaly vzácnost na úrovni výjezdní doložky do Jugoslávie. Paradoxně se tento hit československé a následně pouze české kuchyně zrodil z nouze o maso…

Nejtradičnějším symbolem doby minulé bylo jídlo na stojáka. Automat Koruna, U Rozvařilů a mnoho dalších tehdejších “fastfoodů” přežívají z nostalgie dodnes. Chcete si dát ranní gulášovku? Tak to nejlépe uděláte u řezníka. Možná se tam potkáte také s přáteli z mládí.

Luxus za měsíc

Pokud jste chtěli ochutnat něco speciálního, co se vymykalo tradiční socialistické jednobarevnosti a nevábné chuti, museli jste si počkat. V Praze existovaly tři podniky s “exotickou” kuchyní, ale stůl musel být rezervován minimálně měsíc dopředu.

Šlo o ruskou Berjozku v Rytířské ulici, slavná Čína ve Vodičkově ulici a indický Mayur ve Štěpánské, kterou na svém místě najdete dodnes. Podniky však neměly v tehdejší gastromapě Československa konkurenci, a tak byl svátek, když jste se dostali dovnitř.

Většinou jste se však museli smířit s nepestrou nabídkou rychlého občerstvení, které se s pravidelností neměnilo. Párky, buřty, obložené chlebíčky a ruské vejce.

Gastronomie je asi jediným známým strojem času. Jen ona vás v České republice umí přesunout o desítky let zpět, jen ta cena se poněkud změnila. Podniky jako za socialismu najdeme i dnes. Nelze tedy nic jiného než popřát “Dobrou chuť.”