Miliardový kryt pod Pražským hradem. Komunisté na bezpečnosti hlavy státu rozhodně nešetřili

Pražské podzemí skrývá mnoho zajímavostí a prezidentský kryt pod Pražským hradem patří k těm nejméně známým. Dodnes se do jeho nitra dostane opravdu jen vyvolený, i přestože slouží jako sklad a depozitář. Kdo a proč ho nechal vybudovat?

23.05.2019 - 18:00  
Podzemí třetího nádvoří Pražského hradu skrývá tajemství
Zobrazit fotogalerii (3)

Pražský hrad je obrovský komplex úžasné historické architektury. Za zdmi a v podzemí bychom však našli místa, která měla sloužit pouze vyvoleným. Do této kategorie kdysi přísně utajených prostor patřil i podzemní prezidentský kryt. Ten se nachází pod III. nádvořím Pražského hradu v hloubce 50 metrů. Kdo budoval technicky velmi náročný projekt?

Strach z války

Realizace podzemního krytu začala v roce 1951. V období studené války převládala u vysokých představitelů tehdejší výkonné moci obava, že může vypuknout třetí světová válka.

Představa, že se východ a západ proti sobě postaví na bojišti, jistě ke klidnému spánku nepřidá a Klement Gottwald už měl v té době svých starostí dost. Rozhodl tak skrze vojenskou komisi ÚV KSČ, že musí vzniknout bezpečný podzemní kryt.

Bezprostředně po odsouhlasení celého projektu byla stavba započata. Hloubení a realizace krytu trvala dlouhých šest let a na svoji dobu spolykala neuvěřitelných pět miliard. Až Antonín Zápotocký celý projekt ukončil, aniž by byl komplex pod III. nádvořím kompletně dokončen. Rozhodl se tak primárně z ekonomických důvodů.

Kryt v tajnosti

Antonínu Zápotockému vidina třetí světové války evidentně nevyloudila tolik vrásek na čele jako jeho předchůdci. Kryt byl následně pouze udržován, ale nikoli zcela dokončen. Chyběly však pouze detaily jako toaleta či vybavení místností.

Od ukončení projektu byl celý komplex skoro padesát let v režimu přísného utajení a pouze se udržoval jeho technický stav. Byl tak vždy připraven posloužit svým účelům.

Dispozice krytu

Na prezidentském podzemním krytu jsou zajímavá čísla. Nachází se přibližně 50 metrů pod zemí a chodby jsou dlouhé kolem 700 metrů. Do bunkru samotného se vejde přibližně 150 lidí a celková plocha se pohybuje okolo dvou tisíc metrů čtverečních.

Původně měl být bunkr členěn do 13 pater propojených výtahem a počítalo se s několika únikovými východy.

Jistě nejkřiklavějším číslem jsou zmiňované náklady. Utratit v padesátých letech 5 miliard bylo opravdu umění a vznikají tak spekulace, jestli se opravdu veškeré finanční prostředky utopily v podzemí pod III. nádvořím Pražského hradu.

O možné dostavbě se debatovalo na počátku devadesátých let, ale finanční nároky bylo nereálné naplnit. Objekt byl tak předán Správě Pražského hradu, která momentálně prostory využívá jako sklad a depozitář.