Podle mnohých odborníků je používání spisovného jazyka českého podobné jako estetika spojená s vhodným oblékáním. V posledních letech se vytrácí z nejrůznějších společenských míst i vhodné odívání – jako například z divadel, kam pánové chodí v saku a kravatě daleko méně, než tomu bylo dříve. Stejně tak to je v oblasti komunikace, a to té formální i neformální.
Spisovná a bohatá čeština součástí prestiže
Moderní technika vs. ruchadlo
Zajímavé by bylo i to, o čem by si tito dva asi povídali. Je totiž více než evidentní, že nejen jazyk prošel za tu dobu obrovských vývojem, ale samozřejmě i nejrůznější technika. Ti dnešní by dozajista hovořili o počítačích, mobilních telefonech a nejrůznější elektronice, jeho předchůdci by pak excelovali zejména v oblasti zemědělství a s ním spojených strojících či by se prezentovali „rozprávkou“ o tehdejším životě na venkově.
Svou roli hrají i cizí jazyky
Dnes je český jazyk výrazně ovlivněn i řadou cizích jazyků, zejména pak angličtinou. V minulosti podobnou úlohu hrála převážně němčina, v ještě vzdálenější časech pak i latina. I z ní ale vzešlo mnoho slov, která se uchovala dodnes, a možná bychom to od nich ani nečekali. Příkladem těchto slov jsou například cukr, student, mše či kostel.
Příklady přejatých slov: z němčiny (barva, rychtář, puška), z francouzštiny (turnaj, inženýr, žampión, bujón, želé; bižuterie, parfém, kostým), z italštiny (konto, banka, kvinteto), z angličtiny (šek, byznys, tenis, gól, fotbal, hardware, hit, svetr), z latiny (cyklus, student, kostel, mše).
KAM DÁL: Na očích se rozhodně nevyplatí šetřit. Kolik stojí oční vada?