Pravými zlatými časy prostituce byla doba rozkvětu starověké římské a řecké kultury, kdy se jí věnovali nejen ženy, ale také mnozí muži. V jejich případě přitom nešlo jen o homosexuální služby, ale vyhledávaly je také velmi bohaté a vlivné ženy té doby. Jen málokdo se přitom nad prostitucí pozastavoval, byla brána jako součást života, ačkoliv bývala postavena mimo zákon. A proč se prostitutkám (a prostitutům) říká právě takto? Pojmenování tohoto způsobu života pochází z latinského slova prostitutere, které bychom mohli přeložit jako „veřejně (se) odhalit“.
Posvátná prostituce byla přece pochopitelná, že?
Ačkoliv bychom se mohli podle dnešní podoby prostituce domnívat, že vždy šlo jen o utišení přirozené lidské touhy – a ono to tak také ve většině případů samozřejmě bylo – občas si lidé takové chování zdůvodňovali velmi vznešeně, dokonce jako rituál spojený s vírou a náboženstvím. Tak vznikla také takzvaná posvátná (někdy označovaná jako chrámová) prostituce, která tehdy kvetla po celém Středomoří. Šlo údajně hlavně o uctění některých bohů, jako byla Ištar, mezopotámská bohyně lásky a války, Afrodita, řecká bohyně lásky, krásy, touhy a všech aspektů sexuality, její římská kolegyně Venuše nebo snad egyptská Isis, která byla považována za matku všech faraonů. Všechny tyto bohyně prý mohly vyžadovat ke svému uctívání také sexuální akty. Mohli bychom jen přemýšlet o tom, jak by asi byly plné kostely, kdyby takové tradice – a taková náboženství – přetrvaly dodnes.
Posvátné manželství sumerského krále
Do posvátných rituálů spojených s prostitucí, se (samozřejmě jen z povinnosti vůči svému národu, jak jinak...) měl podle všeho zapojovat i sám sumerský král, který byl považován za poloboha. Rituál posvátného manželství měl zajistit plodnost pro rodiny v jeho říši. Jestli bývalo každoročně posvátné manželství konzumováno „se vším všudy“, se přesně neví. Na druhou stranu, s ohledem na tehdejší pečlivost a obavy z hněvu bohů by si asi jen málokdo dovolil takový rituál odbýt a nedotáhnout jej do samého konce.
Ani židé nebyli výjimkou
Prostituce se dokonce nezastavila ani před branami židovského státu Izraele, kde byla žena brána jako mužův majetek, ale tyto dámy se nevdávaly. Proto nebyl styk s nimi nic proti náboženským zákonům, ale žádné dobré postavení to stejně prostitutkám nepřinášelo. To v Římě měli tuto část života propracovanou prakticky do všech detailů.
Propracovaný římský systém
Prostitutky se v Římě dělily na svobodné ženy, které plnily hlavně roli společnic s jistými výhodami, a pak na otrokyně, které tuto práci zastávaly nuceně a bez možnosti jakéhokoliv společenského uznání. I když zde hovoříme hlavně o ženách, ani mužští prostituti nebývali takovou výjimkou. Každý, kdo si chtěl takto vydělávat, musel být evidován u speciálního úřadu Aediles, aby měl stát přehled a aby bylo od koho vybírat daně. I bez „průkazky“ ale bylo tehdy možné takovou ženu poznat na první pohled. Zatímco ctnostní občané (kteří tedy jen tak mimochodem mnohdy služeb prostitutek a prostitutů využívali) chodili v bílém, tito pracovníci doslova hýřili barvami. To aby všem bylo na první pohled jasno, s kým mají tu čest, anebo spíš snad proto, že šlo a jakousi dávnou reklamu. I když tedy nebyly billboardy u cest, lidé neměli televizi nebo počítač s internetem, nikdo se nemusel ptát, pídit se, případně se také ošklivě spálit, pokud by oslovil počestnou dámu. Měli to ti Římané dobře vyřešené, nemyslíte?
Zdroj: haaretz.com, worldhistory.org, wikipedie.cz
KAM DÁL: Středověké krčmy vznikaly dříve než rychty. Pivo, hazard ani prostitutky nechyběly.
