Cesta MHD? Chyba, která se mi krutě vymstila. Už nikdy víc!

Metro doufám dlouho neuvidím
 

KOMENTÁŘ Tak jsem si včera navečer řekl, že na vánoční setkání s přáteli vyrazím metrem. Nechám auto doma, tak jak nás neustále nabádají chytré hlavy. Ulevím dopravě v hlavním městě a nebudu součástí každodenní kolony. Dnes vám mohu už s klidem říci, že to víckrát neudělám!

Metro je ve své podstatě hezká věc. Žádná dopravní zácpa, hlavním městem projedete rychle, a pokud není léto a spoluobčané neznající deodoranty vám zrovna neotravují vzduch, také docela pohodlně. I já jsem si tedy řekl, že nechám auto doma a udělám další nesmělý pokus o navázání přátelství s MHD. Chyba, která se mi krutě vymstila. 

Dnes ráno jsem do práce nejel. Ovšem ne proto, že bych opět nechtěl použít auto. Ale protože mám teplotu, smrkám a vařím si čajíčky. Včerejší pokus o cestu z Hůrky na Jiřího z Poděbrad byl ostrou zkouškou mého zdraví. Neprošel jsem a uznávám porážku. A přísahám, jak je nade mnou Ježíš, Alláh, Thor nebo třeba Ódin, že až se uzdravím, jinak než autem cestovat nebudu. 

Vyrazil jsem včera s dostatečným předstihem. Na Jiřího z Poděbrad jsme měli sraz po šesté hodině. Ve čtvrt jsem si to už šlapal na metro. Nejelo. Otočil jsem to a s mrmláním o osudu jsem šel pro vůz. Vtom však metro přijelo a tak jsem nastoupil. Jenže nás odvezlo jen jednu zastávku na Nové Butovice s tím, že tam je kdesi náhradní autobusová doprava. 

Jak už asi tušíte, žádná náhradní doprava tam nebyla. Nějaký bus sice jel, ale tak narvaný, že by to nedal ani dobrodruh odkojený nacpanými indickými vlaky. Stále jsem se ale nevzdal. Dal jsem si zastávku pěšky a došel k butovickému nákupnímu centru. Je tam totiž zastávka, kde je šance chytit nejen autobus od metra, ale také linky, které jezdí po Jeremiášové. 

Bohužel ani po třiceti minutách mrznutí se žádný autobus neobjevil. Volám tedy taxíka. Smůla, plně vytížené a dojezd nejdřív za hodinu. Pořád ale živím naději a ego pracuje na plné obrátky. Přeci se nenechám porazit? Volám tedy přítelkyni, která už dvacet minut čeká na Náměstí republiky, aby si tam vzala taxi a vyzvedla mě. 

Ne, ani tento pokus nevyšel. Má partnerka totiž udělala chybu a na taxikáře promluvila rodným jazykem. Ten byl zřejmě natolik zaneprázdněný četbou knihy, že ji poslal do háje s tím, že nikam nepojede. Škoda, že nepromluvila anglicky, to by se chlápek nejspíš přetrhnul. Jen tak mimochodem, překvapuje někoho, že řidič patřil ke kastě AAA Taxi? Asi ne. 

A tak jsem svěsil uši a udělal poslední zoufalý pokus. Co když už se metro rozjelo? No, nerozjelo. A před vstupem do podzemí se stále tísnil zoufalý dav čekajíc na alespoň trošku použitelný autobus. Pěšky jsem se tedy vydal na Hůrku, po hodině a čtvrt od opuštění bytu jsem se do něj zase vrátil. Žádný alkohol v krvi, žádné veselé historky mých přátel. Zmrzlý na kost (lejno) jsem zalezl do postele a modlil se, abych to neodskákal. Božstva mi však evidentně nakloněná nejsou, důkazem je stav, ve kterém se právě nacházím. 

Plyne z toho tedy jedno velké poučení, alespoň pro mě. Do metra a MHD obecně už hodně dlouho nevlezu. I kdybych měl doprávní zácpy sám způsobit, z auta mě nikdo nedostane. Budu v teple, pořídím si tam ledničku, abych během hodinových čekání neumřel hlady. Ať si ostatní mrznou, kde chtějí. Já se mám moc rád na to, abych zbytečně riskoval. A pro všechny, kteří se berou strašně moc vážně - co tu bylo napsáno, je míněno opravdu, ale opravdu stoprocentně a bez jakékoli dávky humoru či nadsázky. Smrťáka na to...

 


Životní styl

Zdraví