D1 je dálnicí duchů, opravit se má zřejmě sama. Takhle se stát řídí jako firma

Na "opravující" D1 je smutný pohled...
Zobrazit fotogalerii (12)
 

KOMENTÁŘ Jsem v jádru chápavý člověk. Rozumím tomu, že jsou některé věci třeba opravit, aby byly lepší a mohli jsme je plnohodnotně využívat. Dokážu leccos překousnout s tím, že za chvíli bude lépe. To, co se však momentálně děje na dálnici D1, je výsměch nám všem i našim peněženkám.

Zvykli jsme si na to, že D1 je věčně zasekaná, obří dopravní zácpy znamenají desítky minut zdržení a stačí jediný malý ťukanec, aby byla komunikace ochromena prakticky na celém úseku z Prahy do Brna (nebo opačně). Mohou za to neohleduplní řidiči, kaskadéři, závodníci, nepozornost, náhoda. Jak kdy. Svou roli však samozřejmě sehrávají i uzavírky na opravovaných úsecích. 

O tom, že je D1 v žalostném stavu, není třeba hovořit, to víme všichni. Takže více méně bereme, že si částečná uzavření musíme přetrpět. Jasně, momentálně je velmi těžké téhle silnici říkat dálnice, protože rozjet se na 130 kilometrů za hodinu můžete spíš výjimečně. Ale dobře dobře, v rámci pokroku by to asi šlo nechat být a počkat, až bude vše nové a krásné. 

Nebyla tam ani noha

Nad čím ale nejde jen tak mávnout rukou, je přístup zodpovědných orgánů k celé rekonstrukci. Včera jsem jel ráno po D1 a až k odbočce na Pelhřimov neviděl jediného pracujícího člověka. Tedy na třech uzavřených úsecích. Bylo to jako projíždět městem duchů.

Všude opuštěné stroje, sem tam reznoucí nářadí. Jen ti lidé jaksi chyběli. O hodinu později jsem jel zpátky na Prahu. Tentokrát už jsem napočítal dvanáct dělníků. Záměrně neříkám pracujících. Drtivá většina z nich se schovávala před deštěm. 

Kdybychom měli jmenovat vše, co je na D1 "poněkud jinak", byli bychom tu hodně dlouho. Třeba téma bezpečnosti je hodně závažné a nedostatečně řešené. Podmínky, ve kterých se na dálnici pracuje, jsou někdy doslova o život. 

Ano, bylo Velikonoční pondělí, svátek. Bohužel velmi podobný pohled se naskytne o víkendu ("normální" člověk o víkendu přeci nemaká, že?). Takže na práci zbývá pět dní v týdnu, když tedy není svátek. A je tu pracovní doba, já málem zapomněl. Shrnuto a podtrženo, není se čemu divit, že je u nás tak drahé postavit jakoukoli komunikaci. Tímhle šnečím tempem dá záhul silnici nakreslit, natož na ní začít reálně dělat. 

Mám pocit, že Ředitelství silnic a dálnic si z nás dělá legraci a zkouší naši nervovou soustavu. Řidič jedoucí po D1 se musí cítit jako totální blbec, když je neustále omezován v rychlosti i prostoru a kolem něj se vůbec nic neděje. V civilizovaném světě je zvykem, že stavby, v režimu "neodkladné" nebo jakkoli jinak to nazveme, jsou vyřizované urychleně. To znamená, že se na nich tvrdě dře čtyřiadvacet hodin denně bez ohledu na státní svátky nebo cokoli jiného. 

Jinde ano, u nás ne

U nás jsme bohužel i v tomto ohledu sto let za opicemi. Neustálé hromady řečí o tom, že "stát se má řídit jako firma". Tak jo, ukažte! Opravdu si někdo myslí, že jakýkoli člověk svoji firmu ve čtvrtek zavře a přijde v úterý? Nebo že si hodí na víkend kopýtka na stůl a bude chytat lelky? To by si nevydělal ani na suchý chleba. 

Najdou se mraky odborníků i "odborníků", kteří budou tvrdit, že opravovat na D1 nonstop nejde nebo že je to u nás dokonce zakázané. Mně osobně je to však úplně jedno. Chtěl bych žít v zemi, která pro své občany udělá alespoň ten základ, že veřejně prospěšné stavby urychlí a nebude je zbytečně předražovat vlastní nemohoucností.

Jenže to už by nebylo ono, že? Udělat něco rychle, kvalitně a levně (myšleno za standardní cenu) se u nás zkrátka nenosí. Důvodů by se našlo mnoho. Ale ani jeden z nich není zábavný stejně jako jízda po opuštěné D1.